Ahoj templáři III. díl, kapitola 8 - 9

8.  kapitola

Po bláznivý, šokující a nejmíň dvaceti-, možná třicetikilometrový jízdě po úplně blbý straně, tedy vlevo, kdy se mi už fakt točila z těch levostrannejch překvápek hlava, jsme měkce přistáli na Lioyd Square, London, WC, hm?

Matějovy Podmoklany

Pěknej dům! Ne tedy roubenka a kolem les, jako mám v Podmoklanech já, ale město. Furt a furt jenom samý město. A navíc ke všemu ještě, lautr kolem dokola samý člověkem vytvořený hranatý fraktály. Nikde nic oblýho a jen spousty a spousty světel. Kouknul jsem na Hipi a nejspíš jsem vypadal dost vyjeveně, protože mi řekla:

Ty můj malej buránku! Ty tady asi nebudeš ve svý kůži, co?

Co jsem měl na to říct? Kdyby tady byl místo těch pitomejch trávníků kousek přírodního křoví, nebo alespoň malej trs kopřiv!

Hipi, řekni mi prosím tě, kam se tady může člověk jít vyčurat? Áááá hele, támhle jsou jak z udělání dva bobíci. Tak tady těm v helmě a s klackem v ruce říkáte, že?

Když jsou tu oni, tak teď zrovna nejspíš jen do kalhot, Matěji. Protože bobík snese fakt hodně, ale čurat na chodník, to je na obušek. A kór kdybys začal ještě ke všemu žbleptat česky.

Voni bobíci nemaj rádi češtinu?

Víš, von bobík je úředník a ke všemu rovnou v uniformě a choděj proto vždycky dva, aby když dojde na obušky, měli zastání a neprůstřelný alibi.

Zastání? A proč?

Zastání s dobrozdáním.

No, teda! A dobrozdáním koho?

No přeci svýho kolegy, Matěji!

Jóó? Tak to teda naštěstí v Podmoklanech zatím nemáme. Ale to, že se tohle začíná vyskytovat i v Čechách, jsem slyšel. Ne, že by mě to potěšilo, ale malinko mě to sblížilo s tímhle obrovským a nepříliš foremným monstrem, kterýmu se říká, Londýn. A toto konstatování mi pomohlo a usnadnilo vstoupit do velmi luxusního domu.

Co vlastně dělá ten tvůj intelektuál?

Víš, on je trochu kdeco. A taky novinář, občas i spisovatel.

To je magor jako já! Třeba si i možná pokecáme, ne?

Člověče?!?

Proč ty otazníky s vykřičníkem?

Von neumí česky, ty jeden otazníku.

Aha. A to si říká intelektuál? Copak neví, že ta jeho angličtina vznikla z jazyka bílý rasy, kterým se mluvilo už před mnoha tisíci lety nejenom ve Velký Rassénii a Velký Tartárii, ale i na britskejch ostrovech a téměř po celý planetě?

 Velký co? Víš, velká je pro Brita pouze a jen Británie.

No dyť ti to říkám! To třetí „velký Tento“ bylo kdysi jen trpasličím územím, jež obýval slovanskej kmen, který si říkal Britové. Ví o tom ten tvůj vzdělanec a spisovatel?

Hele Matěji, tohle slyším i já prvně v životě a čumím na to jako puk na králíkárnu. Ale kdybych to teď zčista jasna sdělila jemu, tak nebudem oba spát doma v posteli, ale na ulici, nebo dokonce v base. A ještě k tomu dostanem od bobíků včetně jejich „vzájemnýho dobrozdání“ tím jejich „profesionálním nástrojem“. A jistě nezapomenou na pokutu, víš?

Jo, začínám mít takový blbý tušení, Hipi. A rovněž i ohledně toho tvýho písmáka.

Jak to myslíš, člověče?

Víš, ty moje tušení mě skoro nikdy nezklamaly.

To je, Matěji, tvoje štěstí, nebo neštěstí?

Prokletí, Hipi. Ale prokletí, který může někdy i život zachránit, víš?

Nevím, Matěji, ale víš ty co? Až přijdem domu, tak si klíďo žbleptej česky, co chceš. A já, když dovolíš mu budu překládat to, co on by rád slyšel. Je ti to jasný?

Jasný!

Hele, Matěji, von napsal knížku o historii našeho panovnickýho rodu, tedy Windsorů. Řekni mu pak nakonec, ale až „on“ domluví… Windsor is good a zaškleb se jak ten praštěnej Jack Nicholson. To je věc, která by mu mohla udělat radost, víš?

No, to je teda něco! Nemám taky panáčkovat?

Hele dělej si, co chceš, ale já bych fakt nerada courala na starý kolena, jako nějaká štětka celou noc po nejbližším nádraží, víš?

Ale ty tvý kolena Hipi, ještě fakt vypadaj moc dobře.

Děláš si srandu, Matěji?

Ne, je to pravda pravdoucí. A proč z něj máš takovýho lufta? Tys tu jeho knížku četla? Je tam o Windsorech taky něco pro Angličany nelichotivýho? Třeba, že oni vlastně nejsou vůbec žádný Angláni, ale Němčouři, tedy Sasové? A představ si, že ti ex-skopčáci šli tak daleko, že si všechna zásadní sídla, a to nejenom v Londýně nebo v Anglii, ale i ve významnejch místech britskýho imperia, nechávali stavět pouze a jen z hannoverský žuly.

A proč, prosím tě?

Protože z okolí Hannoveru pocházeli. Víš, říká se tomu, „to něco, co visí ve vzduchu“! Vědecky, energetický a informační pole. A pro ně ty šutry znamenaly, že všude kam v imperiu zabruslí, tak vždy a furt budou doma v Německu! Tedy uprostřed svejch kamennejch kvádrů dovezenejch z Hannoverska, chápeš?

Moc ne. Ale ty, prosím tě chápej, že on, můj starej, je skoro jako každej anglán z Windsor-Family posranej. A jen kdyby ses pokusil mu tohle vykládat, tak jsme oba zas a hned na ulici.

Copak, Hipi, ty doma nemáš žádnou, tento, váhu?

Víš, my bejvalý ó-pérky tady v Anglii to nemáme lehký ani po padesáti letech služby.

Fííí! Služby?

Copak ty nejseš jeho manželka?

Jó, to sem, a taky matka jeho dětí. Ale!

Co ale?

No víš, necháme to rači na jindy. Hele, tady je jeho pracovna, já tě představím a pak uvidíme. A prosím tě, ne-šaš-kuj!

Ne-šaš-kuj! Jak Hipi může šašek, nešaškovat?

Psssst...

9.  kapitola

Byl jsem fakt docela rád, že už je ráno a vyjíždíme z Londýna do Southamptonu. Ten večer byl pro mne moc a moc poučná lekce o chování současnýho patriarchy ke kdysi dávno ó-pérce z Čech. A kdybych neměl Hipi rád, tak ji polituju. Ale to bych jí obíral o energii, kterou ona moc a nutně k přežití potřebuje. K přežití? Co to je za výraz v zemi, o který jsem si vždycky myslel, že je kulturní a její obyvatelé, byť z ní přímo nepocházejí, jsou tu svobodní? Tahle podivně nemravná souvislost by mne v Čechách se „starou, dobrou Anglií“ nikdy nenapadla. Asi stejně tak, jako by mne dřív nenapadlo pochybovat o norský a vůbec o severský juvenilní justici.

Vždycky jsem si myslel, a ještě nedávno bych za to dal hlavu, že tyto státy jsou velmi spořádaný. A heleme, oni se tam dějou pod stříškou právního řádu pro mladistvý téměř zákonný pedofilní a incest-hrůzy, který tam zažívaj nejen jejich místní, ale i ze světa importovaný a zneužívaný děti! A realizace podobnejch zákonů se prej chystaj i u nás v Čechách a na Moravě! Já tuším, že tam někde vysoko na severu není zrovna moc příležitostí potkat vhodný partnery, ale čeho je moc, toho je příliš! Je to hrozný, co některý lidi, a dokonce děti, musej zakusit v tomhle bez ducha „z-civilizovaným světě“, kterej je fakt napěchovanej otazníky!

Nojo, vy Angláni jste taky hodně na severu co, Hipi? A ta včerejší absurdní komedie u vás doma ohledně toho, co je ještě v „z-civilisovaným britským světě“ možný, podstatně přesáhla moje představy o všem, co současnej místní patriarcha považuje za vhodný a normální vůči svý ženě a matce svejch dětí. Jo, a promiň.

Není co, Matěji.

Byla jsi tady vůbec někdy šťastná?

Představ si člověče, že jo. A možná i furt jsem, přestože si budeš myslet, že  kecám.

Ne, Hipi, já ti věřím a vím, že pocit štěstí provází některý lidi furt a furt, nezávisle na tom, v jakejch sračkách žijou. To jsou ti opravdoví a skuteční šťastlivci.  Možná to seš i ty, kdo právě končí tohle „snad“ spravedlivě bláznivý, karmický a  plánovaný šou. A já jsem moc rád, že zrovna ty mě vezeš za Renet. Je jen škoda, že ten včerejší večer neprožila s námi. Myslíš Hipi, že by jí to něco řeklo?

Nemyslím. Je moc mladá a asi by řekla, že to, co zrovna viděla a slyšela, je nejspíš nějaká absurdní náhoda.

Ale, Hipi, ona bydlí u svý sestry, jež žije s Anglánem, s nímž si pořídila na divoko miminko.

Jo, to je typickej případ. Takhle dopadnou stovky, možná tisíce holek, který sem stejně jako já přišly za „lepším“, tedy pracovat a obvykle i studovat. A pokud říkáš, že je Renet krásná, zažije si tu dozajista očistec. Vsadím se, že ten její skoro-švagr na ní rovněž dostane chuť. Ale když se jí tohle podaří zvládnout? Tak jí fakt asi čeká něco lepšího.

Co to znamená, Hipi, pokud to zvládne?!? Ona je kumštýř, zpěvačka, tanečnice, učitel a člověk, kterej se otvírá „pitomostem“, jak říkaj moji obvykle už pouze jen bejvalý známí tomu, o čem píšu.

Tím líp, ne? Kumštýři jsou přeci vnímaví, ale já to neumím posoudit, protože ji neznám, a o čem ty píšeš, taky nic nevím.

Píšu o svý pěšince, na kterou jsem se kdysi vydal. Bylo to už nějakou dobu, před tím naším Havlo-absurdním a sametově-žido-zednářským převratem, kdy jsem se dostal k Elizabeth Haich, Součkovi, Orwellovi a léčiteli Břetislavu Kafkovi. Pak jsem se od sestry dověděl o Bruno Groningovi, Ivo Wiesnerovi a o mnoha a mnoha jinejch. V devadesátejch letech přicházeli na řadu osobnosti a autořii jako Castaneda, David Icke, Gregg Braden, Michalel Morris, Jan van Helsing, Anthony de Mello a další. V novým tisíciletí to už byli spíše Rusové a hlavně zjevení v podobě Nový chronologie Nosovskýho s Fomenkem. Pak následovali vědci a popularizátoři manželé Tichoplavovi. Pak začaly vycházet na Slovensku Slovansko-Árijský védy. Na internetu pak jejich redakce od Nikolaje a Světlany Levašovových.

 

Levašov

 Pak Sidorov, současně s tím Tantra, Kabbala, Zohar, a když už jsem měl hlavu tak akorát na zbláznění, tak se mi dostaly do rukou knihy Žida Jasona Schulmana a evangelium Magdaleny od Tau (zasvěcenec, učitel) Malachiho.

A to, co pak následovalo, není žádná fikce, ale pravda. Několikrát se mi ve snu objevil obličej krásný ženský! A nad ním bylo napsaný na tabulce jméno Amadea Modem! Potom se za mnou na jedný divoký, liduprázdný bračský pláži za Sutivanem ozvalo fatální Ahoj, templáři! Takhle vstoupila do mýho života Amadea. A já začal psát svoji první prozaickou knížku, která začínala stejně jako její pozdrav a oslovení. Řekla… Ahoj, templáři! A co myslíš, že se objevilo ihned v prvních řádcích?

Nevím, povídej?

Ježíš a Magdalena! A je docela příznačný, že oba jsou velmi důležitými postavami nejenom Novýho zákona, ale i Slovansko-Árijskejch véd.

Zajímavým je taky to, že jsou zde líčeni v téměř totožným příběhu i úlohách, jak je to i v sofiánský tradici ústních sdělení o Ježíšovi a Magdaléně, kde je ona chápána, jako jeho spřízněná duše, souputnice, ženská polovina, žačka i učitelka. Zároveň však i jako žena a matka jeho dětí. On zde zosobňuje Logos (slovo) a ona Sofii (moudrost) a skrze jejich spojení v mysteriu Hieros Gamos (posvátná svatba) bylo najednou přesně vyjádřeno to, o čem jsem dlouhý roky uvažoval, a co mi jako praktikujícímu katolíkovi nedovolila domyslet instituce mýho náboženství.

A co to bylo?

Počkej, nejdřív ti přeříkám krásnou sofinskou modlitbičku:

Nebeský Otče, pozemská Matko,

nechť je Nevěsta přijmuta,

a znovu nastane svět ducha Matky.

Nechť mezi námi září Pravda, Světlo

a obraz Nevěsty a Ženicha

v její svatební komnatě...

No, to je pěkná a hlavně neukecaná modlitba. A mám pocit, že je v ní opatrně zmiňováno i směrování k novýmu matriarchátu, že ano?

Jo! Taky sis toho všimla? Ale výše ses ptala na to, co mi nedovolilo domyslet katolictví.

Jo, Matěji.

No, Hipi, když jsem začal sofiány porovnávat s římskou tradicí, tak mi z toho vyšlo, že ona je celá šejdrem a z vinglu, tedy podloudná, zlá, falešná, a proto nepřirozená.

A proč si to myslíš?

Protože v tý katolický nám je neustále připomínán propastnej rozdíl mezi námi a Ježíšem. Pak mezi Ježíšem a Magdalenou. A jen o fous menší mezi námi a těmi, co katolicismu a potažmo světu za oponou, či za kouřovým zrcadlem, jak říkaj Toltékové, vládnou.

Kdo to jsou ti... ONI?

Názvů je mnoho, ale dnes je nejužívanějším globální prediktor, jehož mocnou pákou jsou všechny náboženský systémy, pro něž my lid jsme šmejd, kterej nutně potřebuje „JE“! Aby nám oni mohli neustále tyto propastný rozdíly připomínat. A jak víš, tak ten skutečnej Ježíš oproti nim o žádný nadřazenosti, či dokonce vládě nikdy nemluvil a netoužil. A víš proč? Protože slušný lidi maj potřebu se realizovat, nikoli vládnout.

Aha, jasno!

No, a to Amadeino oslovení, Ahoj templáři, mne pak donutilo začít studovat vše i o franský větvi templářský historie kolem Huga z Payens, cisterciáckýho opata Bernarda z Clairvaux a rodu Montbárdů. K tomu patřilo vše, co souviselo s tajnostmi a šeptandou kolem tohoto značně neprůhlednýho templ řádu, jenž za jednu z priorit přijal boj a vymezení se proti islámu. Což se samozřejmě neodehrávalo jen v úrovni války, ale především na úrodným políčku, kterým bylo a je - půjčování peněz.

Pak mne začala ještě víc zajímat i daleko utajovanější historie Velký Rassénie a Velký Tartárie.

Při tom jsem objevil postavy Veduna Radomíra a Magdalenu, kteří studovali v rassénském duchovním centru Myteura.

To jsou, Matěji, záležitosti, jména i jevy, o kterejch v těchto souvislostech slyším teď naprosto poprvé v životě!

Vidíš, Hipi, možná i proto jsme se včera konečně potkali v Londýně. No, a teď spolu frčíme do Southamptonu za Renet, která o tomhle se mnou letos v létě o prázdninách párkrát četla u nás po klubech a čajovnách.

Pak se Hipi na velmi dlouhou dobu odmlčela. Nechtěl jsem ji rušit, silnice do Southamptonu byla přeplněná kamiony, stejně jako v celý posraný EU. A ona se musela soustředit na provoz. Tak jsem v duchu probíral myšlenky, co mi táhly hlavou po mým čtenářským zážitku v letadle ve spojitosti s Malachiho interpretací Magdaleny...

Autor: Matěj

 

Kdo si chce zakoupit zde uváděnou knihu, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861