Ahoj templáři III. díl, kapitola 10 - 12

10.  kapitola

Je zvláštní, že sofiánská tradice, vycházející u Malachiho z Kabbaly, Zoharu a Arajotu, se potkala s tradicí Slovansko-Árijskejch véd z My-te-u-ry. A potkaly se kde? Jak jinak, než ve slovansko-árijským Languedocu. A tahle shoda dějů a jejich vzájemný potvrzení tradice mi říká, že stejně jako přítomnost rovnoprávnosti ženskýho duchovního a fyzickýho prvku s mužským ve vesmíru i na zemi-Midgard nám všechny oficiální prameny šmodrchaj a stále cenzurujou, stejně tak jako samotný dějiny. Proč?

Protože nejlíp a nejjednodušeji se utajují naprosto zřejmý záležitosti. Stačí je plíživě udělat nevěrohodnejma a pak z toho, jako by to bylo již „ověřeno“, prostě těžit. Tedy přiotevřít Overtonovo okno, za nímž už následuje - rozděl a panuj! A tenhle zmetek a zmatek vytváří odjakživa ten, kdo miluje tohle drsný a nelidský loutkový divadlo.

A je fakt docela zajímavý, že jsem si na cestu do Londýna včera vzal právě   tuhle knížku od Taua Malachiho - Marie Magdalena. A když jsem si v letadle na ní vzpomněl, tak jsem ji, protože se v tomhle druhu cestování ve vzduchu necejtím nejlíp, ihned po usednutí vytáhl a zcela náhodně otevřel u evangelia č. 125. A tam čtu:

"Magdalena pravila, světlo nemůže vstoupit do míst, kde přebývá temnota. Kamkoli vstoupí světlo, temnota se rozplyne. Abyste mohli vstoupit do světla, musíte ze sebe vyhostit temnotu. Když do něj vstoupíte, musíte spojit světlo a temnotu, abyste poznali Pravé Světlo. Dokud nevypudíte temnotu a nepřimknete se ke světlu, ono do vás vstoupit nemůže. Jakmile však světlo vstoupí, veškerá temnota bude proměněna a vy poznáte Pravdu, která převyšuje světlo i temnotu. A to je to, co vás osvobodí!"

A v tom se mi udělalo špatně a já musel mazat na záchod...

A tam jsem si uvědomil onen zdánlivej paradox fungování a způsobu uvažovaní mystiků. Oni totiž zahrnují obrovský, byť mnohdy intuitivní znalosti fyziky, a to nejenom v kombinaci s duchovnem, ale i s nezbytnou účastí myšlení sedláka. Magdalénino 125, evangelium je totiž úžasným vyjádřením, který posouvá mou bludnou a zbytečnou válku s dualitou publikovanou v úvahách blázna na jinou úroveň. A tou je souvislost všeho se vším, kterou nám symbolicky a obrazně ve svejch třech árijskejch triádách propalujících se hmotným i duchovním vesmírem sdělují nejenom slovanský védy, Magdaléna, ale i současní vědci. Vězí to rovněž v rozhovorech Christophera Russaka s fyzikem, matematikem a velmi zvláštním člověkem, nestydícím se uspořádat svý myšlenky a sdělení pro nás ne-vědce a ne-mystiky do nejpřirozenějšího formátu, jemuž se říká selskej rozum. Jde o Nassima Harameina.

A pak mi už stačilo pouze dosadit si onu dualitu světla a tmy, jež zmizí ve spojení Logu a Sofie. Protože kam přijde světlo, není místo pro tmu. Takhle prostě a jednoduše o tom mluví mystika, mystici a rovněž i skuteční vědci. A mně to řeklo jedno, že v současný době už některý bytosti našeho okruhu mají takovou úroveň, dovolující jim začít uvažovat jako ti výše uvedení. Možná jim v tom dnes brání pouze nesmělost, snad opatrnost, nebo jen čekají na správnej okamžik. Pak příjdou a my se budeme divit. A to už ne popletenejm kecům nějakýho Matěje, ale ne-zašmodrchaný Pravdě.

A představte si, až se ona začne dostávat do vzdělávacích, sociálních, řídících, duchovních a dokonce snad i do obřadních systémů. Sofie a Logos se pak stanou v aktu Posvátný Svatby (Hiero Gamos) opravdovou cestou. Ale už ne v Logu, ale v ženský formě Sofie, jak nám to staletí říkají moudří. Tedy bude to příchod Magdaleny, či Magdalen, tedy kristovskejch žen, jichž bude přesně tolik, kolik je na týhle planetě ras.

Ale v tom se rezolutně a žensky ozvala Hipi:

Matěji, máš vůbec telefonní číslo Renet?

Co říkáš?

Máš na Renet telefon?

Proč?

No, ty snad víš, kde bydlí? Southampton je docela velkej přístav, kterej má skoro 300 tisíc obyvatel, víš?

To teda nevím, ale její telefonní číslo mám.

Tak hele, Matěji, tady je telefon. Zavolej jí!

Ale já mám strach, Hipi!

Vole, ty sem jedeš tý holce vyznat ve svým pokročilým věku lásku, že jo?

No?

A teď najednou tě přepadne strach? Já se z tebe fakt hipíkovsky poseru!

Já, Hipi, taky! Doufám, že se tu nikde nepotloukaj bobíci s klackem?

No, to by ještě scházelo! Ale co tady potom, člověče, hodláš dělat?

Já nevím... Koupíme si třeba zmrzlinu?

Ty jeden starej blázne, dyť je tu vlezavá, přímořská a děsně vlhká southamptonská zima!

Hm... Tak půjdem do tepla na pivo, ne?

Hele, Matěji, já musím bejt večer v Londýně, tak se tady nemůžu mýrnyx-týrnyx nalejvat pivem.

Tak jóóó, budem se tady procházet.

Člověče, ty letíš tisíc kilometrů do Anglie a chceš se tu v zimě „jen tak“ procházet po nějaký uplivaný náplavce v Southamptonu? To jsme přeci mohli provádět v Londýně. Hele, já mám nápad. Dej mi to její číslo. Já jí brnknu, že jsem tady na nábřeží našla ležet prostydlýho chlápka, kterej furt česky blábolí nějaký  numero a jméno Renet. Takže jestli je vona tou Renet z Čech, tak ať sebou mrskne, než tady ten dotyčnej zaklepe bačkorama. A umí vona vůbec anglicky?

Hipi, nejseš ty blázen?

Hele, na něco naprosto konkrétního jsem se tě ptala!

No, když sem anglinu jela studovat, tak asi trochu jo.

Tak nemel a naval to číslo.

Nebude to blbý?

Ách jóóó, ty seš blbej, starej plej-boj! Bude to hodně blbý, ale v tomhle případě nejspíš i účinný. A jestli tě má trochu ráda, tak nejspíš přijede.  A fofrem, ne?

Hele, Hipi, seš moc hodná, ale já jí rači zavolám sám. Půjč mi ten blbej plast.

No konečně, to je slovo do rvačky!

Člověče, ženská, ty jsi za padesát let nezapomněla z tý naší sladký češtiny snad ani jednu jedinou z těch nádhernejch pitomůstek, na který se žádná mlaďoučká angličtina určitě nikdy nezmátoří.

Matěji, děkuju za poklonu, ale vona angličtina má taky svý klady. A nemáš pocit, že už tu na týhle blbý náplavce v southamtonským přístavu zmrázáme příliš dlouho?

Kde? Ahááá. V přístavu...

Jo! A mohl bys mi prosím tě říct, k čemu sis před chvlkou pujčil ten můj blbej plast?

Nic jinýho tu ke žmoulání přeci nebylo. To se snad ve Windsor-landu taky nesmí?

Ty šmejde! Už zas uhejbáš, co?

Hipi...  

11.  kapitola

Matěji! Ten můj telefon se teď právě začal chechtat, slyšíš?

Nojo, směje se tu nějaký dítě. Ale kde by se tady mezi náma promrzlejma stařečkama vzalo? Jo, táák! Dítě. Halóó? Matěj.

Tady Renet. A proč prosím tě voláš a rači ne-mailuješ?

Protože tady v Southamptonu nemám počítač.

Co to meleš, člověče? Ty seš fakt tady ve vsi?? Já myslela, že sis dělal srandičky s těma kecama o astrálu. A tak jsem ti navrhla, samozřejmě taky ze srandy, ať se tady stavíš, ale pouze a výhradně komplet celej a s kufříkem.

Sem tady celej, ale povolilas mi přeci pingla, ne?

Ách jóó, ale já jsem teď ve škole.

Tak pojď za školu, nebudu tě dlouho zdržovat.

A kde prosím tě seš? Ale típni ten telefon, já mám ségřin anglickej, nebo provoláš kalhoty.

Halo.

A kde, že to seš?

No, couráme tady po náplavce v přístavu.

Couráme? To vás je tam víc?

Jo, je se mnou Hipi.

A kdo to je, Hipi?

To je moje kamarádka z pozdní puberty. Potkali jsme se náhodou a naštěstí pro mě včera večer čekala před letištěm v Londýně. To ti byla klika, Renet. Já už byl tak zoufalej a lautr jsem nevěděl, co si s tím svým „pleas, thang you, love a good morning“ mám zrovna teď večír potmě počít. A představ si, nejednou mi někdo poklepe na rameno, já se hrozně lek a chtěl prchat. To víš buran z Podmoklan. Ale nikde žádný křoví. Pak slyším Týýý voléé? Matěj!?! Co tady prosím tě děláš? Představ si, to byla klika, co? A když jsem z toho leknutí vystřízlivěl, tak jsem jí poznal. Nojo Hipi, Lioyd Square. To je adresa, na kterou jí posílám vánoční  přáníčka, víš! No a teď to je dokonce můj londýnskej zachránce. Přespal jsem u nich a ráno mě sem do „vsi“, jak to i ty kvalifikuješ, dovezla. Protože zcela správně usoudila, že bych se sem za tebou v tom svým vyjevení z Anglie a hlavně z neforemnosti Londýna asi fakt nedostal. A určitě měla pravdu. Hele, jestli nemáš čas, tak já to, co ti chci říct, sdělím po telefonu, jo? Neboj, neurazím se, když se pak začneš chechtat a pošleš mne do háje. Hipi mě vezme zpátky do Londýna a možná už navečer frčím do tý naší neo-kolonie s tím idiotským názvem Česko. Který mu naordinovali ti oslové, co neuměj vyslovit... ch. Chrapouni! Čechy, to jsou Čechy vy...!

Pravda, Matěji. Ale není to naše telefonování blbý?

Ode mě to určitě blbý je, Renet. Ale ty si s tím nelam hlavu. Stejně bych asi nevěděl, na co z tebe se při tom setkání in-natura měl dřív koukat. A možná bych to ze sebe ani, nevyrazil. Tak ať to mám z krku, jo?

Tak povídej, cestovateli… po hvězdách?

Miluju tě...

12.  kapitola

A bylo to.

No teda, Matěji, ty si fakt troufáš!

Že jo? Ale já skoro furt provádím ztřeštěnosti. A víš co bylo tou největší v tomhle mým životě?

Nevím, povídej.

Asi to, že tu právě teď zmrzám na přístavní náplavce a čekám, co mi na to moje oznámení řekneš. A buď v klidu, snesu i padáka.

Padáka?

No, odmítnutí. A víš proč? Protože vím, kdo jsi. A ty víš, kdo jsem já. Jsme  dvojka, která se už v mnoha různejch pozicích potkala. Nenáviděl jsem tě, milovali jsme se, rodil jsem tvoje děti. Byla jsi mojí macechou a já tvým pasákem. Těch variant bylo nesčetně. A teď, kdy to je se světem, matičkou planetou a naší částí vesmíru vošajstlich a možná v jistým smyslu konečná...

Jak to myslíš, konečná?

Hádej, máš intuici, ne?

Jo mám, ale právě teď nešifruju, co mi ona a ty sdělujete.

Přeci proto jsi do Anglie jela, ne? Tvým hlavním důvodem nebylo studium angliny a makat jako ópérka, ale bylo jím hledání a naplnění toho, co sis naplánovala a předsevzala vykonat před vstupem do tohoto života.

No, možná... Když to takhle říkáš, tak moje zdejší zážitky a jistá popletenost, kterou zažívám, pomalu ji rozpletávajíc, mě nutí říct, jo. Asi jo! Je to asi tak, jak jsi to teď formuloval.

Asi?

Ale teď se prosím, Matěji, nezlob, já musím fakt ještě pár hodin strávit ve škole. Pak hned do jedný rodiny k dětem, kde po šichtě přespím. A pak znovu mažu do školy a tvrdě a furt musím language-džit. Škoda, že jsem při tom našem zmateně ne-náhodným telefoním hovoru nepochopila, jak je to s tou tvou cestou do Anglie. Mohla jsem si přeci vzít den volna. A to, co mi tady teď do telefonu říkáš, jsme mohli probrat v klidu a ne takhle blbě nastojáka, ty v přístavu a já na školní chodbě. Ale za to může ten tvůj zrůdnej humor, člověče. Já fakt tehdy myslela, že si děláš srandu. A von Popleta, ne!

Dobře Renet, mně stejně ta pře-upravená, a většinou pře-čisťounká, ale přesto furt neforemná Anglie vůbec nesedla. A už se těším, jak budu na stráni za chalupou v Podmoklanech dělat dříví. 

Když budeš chtít mejlovat, dej vědět. O prázdninách dáme pár čtení. Jo, a zdraví tě Hipi. Ulož si její číslo. To prej pro strejčka příhodu, kdybys něco potřebovala v Londýně, nebo potřebovala cokoli! Hipi je tady v Anglii tvůj přítel a kamarád. Jo, a je dost bohatá a taky se hodně od ní o týhle zemi můžeš dovědět. Protože tu žije už skoro padesát let. Tak čao krásko, držím ti palce a čas od času ti stařík pošle něco energie.

Zatím co spolu dámy hovořily, uvažoval jsem o tom, co mi to Renet vlastně mezi slovy říkala. A když jsem si sestavoval obrázek jejího života tady? Tak mi došlo, že ho asi nemaloval Turner... 

Autor: Matěj

 

Kdo si chce zakoupit zde uváděnou knihu, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861