Provokace na ruského medvěda

Rusko se definitivně odhodlalo ve věci konfliktu na Ukrajině přejít do ofenzívy. Prezident Putin se rozhodl zasáhnout spojence NATO a především USA úderem na nejcitlivější místo a slabinu celé aliance, tedy na „Ostrov svobody“, ležící jen pár desítek kilometrů jižně od ostrovů Key West na Floridě. Ano, více než po 50 letech rozehrává Rusko druhé dějství politického angažmá v Karibiku, jehož cílem je bezprostřední bezpečnostní ohrožení kontinentálního území USA. Zděšení, které to vyvolalo v Bílém domě, je nepopsatelné. Vyprovokování ruského medvěda v Evropě ve vztahu k Ukrajině se nedaří, a naopak, Rusko svojí přítomností na Kubě hrozí, že případný vojenský střet na Ukrajině přenese přímo na mateřské území USA, což nikdy nebylo cílem současného plánu Obamovy vlády na vyvolání proxy-konfliktu s Ruskem na území Ukrajiny, která je daleko a daleko od území USA. K čemu tedy vlastně došlo?

Prezident Putin před několika dny odpustil Kubě neuvěřitelných 90% dluhu [1]. To se rovná de facto kompletnímu smazání kubánských závazků vůči Moskvě, ale ne tak docela. Tady si musíme udělat menší analýzu toho, proč Moskva neodpustila Havaně celých 100%. Celé je to naprosto jednoduché, Moskva potřebuje velmi významně obnovit a restartovat vztahy s kubánskou vládou, které v posledních letech nijak aktivní nebyly, ale zároveň si potřebuje Rusko udržet určitou „leverage“, tedy páku na Havanu, aby byla svolná s určitými vojenskými a zpravodajskými aktivitami Rusů na ostrově. Proto oněch 10% dluhu bylo ponecháno jako určitá pojistka, že Havana necukne před kroky Moskvy na Kubě, které mohou ale nemusí nastat. K čemu všemu může dojít?

Tak to především závisí na Washingtonu a na jestřábech v Obamově vládě. Snaha o vtažení Ruska do války o východ Ukrajiny skrze masakrování civilního pro-ruského obyvatelstva ze strany ukrajinské armády je natolik intenzivní, že prezident Putin se rozhodl pro protiofenzívu právě na tom nejcitlivějším místě pro USA, nic jiného mu totiž nezbylo, jak na dálku zachránit obyvatelstvo východu Ukrajiny před genocidou a zároveň nemuset provést přímou invazi ruské armády na ukrajinské území. Jedná se totiž o rozhodnutí obnovit bývalé sovětské vojenské komplexy na Kubě, což představuje velkou hrozbu pro Pentagon, protože americké protivzdušné systémy obrany byly v posledních 20 letech koncipovány jako systémy na obranu před balistickými raketami dlouhého doletu, tedy před ICBM komplexy strategického určení. Vzdálenost Kuby od území USA je ale v dosahu zbraní krátkého doletu, které nepodléhají smlouvám o omezení výroby raket s dlouhým doletem.

Zároveň je třeba připomenout, že operačně-taktické nukleární zbraně na nosičích krátkého a tzv. rozšířeného krátkého doletu nejsou v primárním systému obrany USA před raketovým útokem, neboť před těmito zbraněmi je obrana velmi neúčinná a navíc nákladná. Díky lacinné výrobě takových raket lze tak z Kuby vypálit na území USA doslova tisíce raket s termonukleárními nebo konvenčními hlavicemi menšího výkonu, přičemž americké obranné systémy Patriot a Thaad nejsou koncipovány jako neprostupné protiraketové stěny, ale pouze jako stěny kompenzační. Podobně jako izraelský Iron Dome není koncipován jako neprostupný systém (úspěšnost Iron Dome se v Izraeli pohybují na úrovni 40% sestřelu palestinských raket, což je i tak úctyhodné číslo), tak úplně stejně ani americké protiraketové systémy od systému Patriot až po AEGIS nejsou a nebyly koncipovány jako neprostupné protiraketové perimetry. Raketový útok z Kuby by tak byl devastující.

Znamená to, že v případě snahy USA o rozpoutání války na území Ukrajiny s Ruskem se nebude Moskva zdráhat rozmístit na území Kuby balistické rakety krátkého doletu, které nepodléhají omezení v mezinárodních smlouvách mezi USA a Sovětským Svazem, jehož nástupcem je dnes Ruská Federace. O tom, že Putin se nebude zdráhat rozmístit rakety na Kubě a namířit je na americké vojenské instalace na území USA, není pochyb. Rusko se zcela právem cítí ohroženo snahami kyjevské nelegitimní junty u moci o integraci Ukrajiny s NATO, což přitom dokazuje i neuvěřitelný skandál, který před časem vypátral jeden americký novinář, když zjistil, že Pentagon před rokem, tedy dávno před vypuknutím Majdanu, vypsal výběrové řízení na rekonstrukci budovy jedné školy na Krymu v Sevastopolu pro účely přestavby na americkou kasárnu [2]. Pentagon už tedy před rokem věděl, že Rusové budou (resp. měli být) z Krymu vyhnáni a že bude třeba budovu upravit pro potřeby americké armády, což se ovšem nestalo, neboť scénář odtržení Krymu od Ukrajiny a jeho připojení k Rusku nebyl v plánu Pentagonu.

Rusko však nechce využít Kubu jenom ke katastrofickému scénáři raketové výměny s USA, ale i k činnosti, kterou USA provozují samy ve vztahu k ostatním zemím, totiž k odposlouchávání telekomunikací. Moskva totiž rozhodla o znovuotevření špionážní základny Lourdes na Kubě [3], což je součástí komplexního Putinova plánu na vytvoření bezpečnostního tlaku na území USA z jeho bezprostřední blízkosti. De facto tím Putin vysílá vzkaz Baracku Husseinovi, že když přinese nestabilitu a krizi před práh Ruska, Moskva na oplátku přinese nestabilitu a krizi před práh USA, doslova do blízkosti jeho země, co by jen kamenem dohodil. A tohle je mistrovský tah od geniálního stratéga Putina, protože Obama nebude riskovat přenesení případného válečného konfliktu z Ukrajiny před svůj práh a na vlastní území, to v plánu nebylo.

Co z toho vyplývá? V nejbližších týdnech se ještě nic zásadního nestane, Washington bude testovat Moskvu, jestli neblafuje a jestli to se svou nově restartovanou angažovaností na Kubě myslí vážně. Pokud se ukáže, že ano, pokud Rusko začne rekonstruovat špionážní základnu v Lourdes na Kubě, pokud začnou na Kubu přijíždět ruští vojenští experti, dočkáme se klasického rozuzlení v ukrajinském konfliktu: USA šlápnou na brzdu a přestanou podporovat své kámoše v Kyjevě, kyjevskou juntu. Samozřejmě, že to nebude nijak okaté, navenek bude Kyjev nadále ujišťován o pokračující podpoře ze strany USA, ale ve skutečnosti bude zcela jasně řečeno, že Ukrajina se z důvodů bezpečnostních zájmů USA nemůže stát členem NATO, ani teď, ani jindy a že Bílý dům zastaví vyzbrojování kyjevské junty, dojde i na stažení amerických žoldáků z území Ukrajiny. Putin dobře analyzoval situaci, když si uvědomil, že hlavním strůjcem celého ukrajinského rozvratu je Bílý dům, a že tento rozvrat nejde zastavit nijak jinak, než vytvořením tlaku na Bílý dům v místech, kde je dlouhodobě nejzranitelnější, a to je právě Kuba.

Putin si tak lehce spočítal, že odepsání 90% dluhu Kubě je skvělá investice, neboť po dlouhé době se Kuba dostane opět do strategického zájmu Ruské federace a pomůže tak vyvažovat mocenskou hegemonii USA za pomoci ruských vojenských komplexů rozmístěných na Kubě. Už samotná přítomnost ruských lodí na Kubě, ruských letadel a zvýšený pohyb ruského vojenského personálu na ostrově bude dostatečným varováním Washingtonu, aby se nesnažil situaci na Ukrajině dovést na samotnou mezní hranu, kdy by už opravdu hrozilo střetnutí ruské armády s ukrajinskou a tím pádem by hrozilo i zatažení Severoatlatnické aliance do konfliktu, neboť výroky některých generálů NATO de facto již dlouhou dobu relativizují čistě obranný charakter aliance a de facto by hrozila transformace NATO do podoby expedičního paktu na bázi oddílů Wehrmachtu v Severní Africe za II. sv. války. Následný vpád vojsk NATO na území Ukrajiny pod nějakou záminkou okupační „mírové mise“, podobně jako teď probíhá v Afghánistánu, by poté znamenal de facto vypuknutí III. sv. války.

Všimli jste si, že politici EU přestali ve vztahu k Ukrajině vysílat silácká slova o nutnosti vyslání jednotek NATO v zájmu zabezpečení hranic zemí NATO? Také jste si všimli, jak najednou se mluví o potřebě zastavit boje na východě Ukrajiny a znovu obnovit příměří, i přes odpor Kyjeva, který už žádné příměří vyhlašovat nechtěl? Tak to je přesně ten jasný signál onoho šlapání na brzdu na příkaz Bílého domu. Jde totiž o Obamovu obavu ( :-)), že Kyjev a jeho junta u moci se zcela vymkla z pro-západní podkontroly a Porošenko se vžil do role dobyvatele a řezníka na východě Ukrajiny. Zpravodajské služby západních zemí nejsou slepé a hluché. Vědí o tom, že ukrajinská armáda de facto páchá na východě země genocidu, že se tam vraždí lidé a jejich tělesné orgány se prodávají na černém medicínském trhu [4], vědí, že situace v oblasti už dávno přesáhla rozměr balkánského konfliktu. Jak byl západ nadšený z převratu díky Majdanu, tak je teď rozčarovaný z postupu Kyjeva a prezidenta Porošenka. Zběsilé šlapání na brzdu ale zatím přichází jen ze strany Německa a několika dalších méně významných států EU, ze strany USA jde zatím o nejasné přešlapávání z brzdy na plyn a zpět, jakoby v Bílém domě nevěděli, jaký přístup na Ukrajině zaujmout, i s ohledem na Rusko.

Uvidíme, nakolik se v Bílém domě se situací na Kubě vyrovnají, i když je jasné, že tlak válečných jestřábů na Obamu je obrovský, de facto ani není jasné, jestli Obama má vůbec ještě ozbrojené síly USA pod kontrolou [5], výroky generálů z Pentagonu o nutnosti vyslání vojáků na Ukrajinu bez ohledu na názor amerického prezidenta tomu nenasvědčují. Jenom doufejme, že Putin vynesl správnou kartu ve věci Karibiku, protože pokud američtí generálové chtějí obětovat část území USA pro jaderný úder od Rusů výměnou za vymazání Ruska z povrchu při regulérní jaderné výměně mezi oběma zeměmi a pokud generálové v Pentagonu opravdu věří tomu, že můžou jadernou válku s Ruskem vyhrát [6] s určitými „ztrátami“ na americkém obyvatelstvu a dosáhnout tak „globálního resetu světové ekonomiky“, potom jsme na cestě do pekel. Dej Bůh, ať tomu tak není.

Zdroj: http://aeronet.cz/news/putin-se-rozhodl-vylozit-na-stul-kubanskou-kartu-ceka-nas-nova-karibska-krize/