Vyčůranost západu-energetický Blackout

Ne každý člověk dnes chápe význam a dopady slova blackout. Málokdo si dovede představit jeho důsledky pro zpovykaného Středoevropana 21. století zvyklého zmáčknout vypínač – a je světlo, otočí kohoutkem – teče voda, dokonce teplá, sedne ke kompu – informace se valí, a podobně. Blackout bude pro všechny lidi šokem a propadem v čase zpět na počátek 19. století.

Česko je energetické srdce Evropy

Česká republika je středobodem elektrických vysokonapěťových přenosových soustav a zálohovacích energetických zdrojů ve střední Evropě. Stávající elektrárny se rekonstruují, nové budují, další jsou projektovány a uvažuje se výstavba dalších jaderných elektráren. Již dnes je Česká republiky čistým vývozcem elektrické energie. Z českého pohledu je rozvoj dalších energetických výrobních kapacit nesmyslný, protože již stávající kapacity jsou pro české potřeby dostatečně naddimenzované.

Stačí se podívat na mapu přenosové sítě ES střední Evropy, aby i laikovi bylo jasné, že poškození, nebo zkolabování rozvodné sítě ČEPS by způsobilo kaskádovým efektem dlouhodobý totální výpadek elektrického proudu obrovského rozsahu v celé Evropě.

Přestože má ČEPS vypracovaný plán proti šíření poruch v přenosové soustavě, tzv. Obranný plán, spočívající v synchronizaci elektrického propojení na energetické společnosti sousedních států, je právě tento Obranný plán paradoxně největší slabinou systému. V případě rozsáhlejší poruchy systému na území České republiky y odsátí a současné přetoky energie systém rozkolísaly a spolehlivě způsobily pád i v okolních přeshraničních systémech. Nárazové energetické přetoky z německých větrníků na severu Německa česká přenosová síť nebude schopna přenést, rozvést, ani akumulovat a s rozvojem nestabilní tzv. čisté energie bude rozkolísávání elektroenergetické soustavy narůstat. Problémy s přetokem elektřiny ze severu na jih Německa přes Českou republiku budou přetrvávat, protože Německo nemá zájem vybudovat vlastní přímé silové vedení sever–jih. Tyto elektrické dálnice by měly stát 30 miliard eur a Německo nemá vůbec v úmyslu tak velkou investici opravdu realizovat.

Je to jen hra

Je to jen hra. Německo svoji energetickou stabilitu ve skutečnosti staví na zálohování energetických systémů z ekonomicky podrobených zemí, Francie, České republiky, Polska a Norska. Kromě toho Německo odstavením svých jaderných elektráren, spuštěním větrníků a solárních farem rozkolísalo po desetiletí budovanou elektroenergetickou rovnováhu ve střední Evropě již dnes, a problém investic spojený s novou stabilizací energetické infrastruktury ve střední Evropě elegantně hodilo zejména na Českou republiku a Polsko. To je také jeden z důvodů, proč musíme budovat další elektrárny včetně jaderných a zvyšovat kapacity výroby energie. Dalšími dvěma bloky v Temelíně to nepochybně neskončí, mluví se již o Dukovanech, a dokonce i o zcela nové jaderné elektrárně postavené na zelené louce na severu Moravy.

Z celé Evropy jsou stále funkční pouze atomové elektrárny v Česku, protože mají ruské reaktory. Nikde v západní Evropě nefunguje žádná a-elektrárna postavená z amerických komponentů. Ani se je nepodařilo dokončit a zprovoznit. To je fakt.

Japonské jaderné varování

Klasické způsoby výroby elektrické energie spalováním uhlí nebo uhlovodíků sice nejsou příliš přátelské vůči životnímu prostředí, nicméně jejich případná havárie nemívá fatální dopady na své okolí a díky lokalizaci ani zásadní vliv na stabilitu rozvodného systému a dodávky do energetické sítě.

U výroby energie v jaderných elektrárnách je však situace zcela odlišná. To je tahání čerta za fousy. Následky havárie elektrárny Fukušima Daiichi jen potvrzují, jak neuvěřitelně riskantní je spoléhat se na technologie které jsme se nenaučili zcela ovládat a jejichž případná havárie zatíží lidstvo na mnoho dalších generací nežádoucími genetickými mutacemi a nepředstavitelným rozsahem zničeného životního prostředí. Krátké aktuální shrnutí o katastrofě elektrárny Fukušima najdete v tomto dokumetu → http://faktax.tv/fukusima-8-let-po-vybuchu/

Německý alibismus

Polsko rovněž plánuje stavbu vlastní jaderné elektrárny, zatímco Německo své jaderné elektrárny odstavuje. Jaderné elektrárny postavené na východ od Německa Němce příliš neznepokojují, protože v případě jaderné havárie větry většinou foukají od jihozápadu na severovýchod, tedy pryč od německého území. Z německé strany jde o čistě racionální krok zbavit se rizikové, drahé a špinavé výroby energie, a současně dlouhodobě bezpečně zainvestovat své finanční prostředky do stabilizace své energetiky, s garancí bezpečného zhodnocení investice od české vlády. Je to spolehlivá investice bez rizika.

Rakušané se na německé energetické vlně vezou. Pro Polsko a zejména Českou republiku to znamená astronomické náklady spojené se zajišťováním elektroenergetické stability vlastní země, Německa i německé gubernie Rakouska. Na druhé straně splácení dluhů se státní garancí německým bankám dumpingovou cenou za elektřinu, rádoby aukcemi na energetické burze. A to celé zaplatí občané ekonomicky podrobených zemí. Fikané.

Český ekonomický protektorát

Také to je jeden z důvodů, proč Češi mají oproti Němcům třetinové příjmy a o třetinu vyšší ceny všeho, včetně energií. Proto máme v porovnání ke svým příjmům nejdražší elektřinu v Evropě, možná i na světě. Kromě toho management společnosti ČEZ tzv. špatně investoval, třeba v Albánii (rozuměj – kradl ve velkém), což se rovněž promítá do ceny elektřiny. Stali jsme se skrytě politickým, a otevřeně ekonomickým novodobým německým protektorátem Böhmen und Mähren se vším všudy, a nás Čechy to přitom po všech historických zkušenostech s Němci nijak neznepokojuje.

Vesele ohýbáme hřbety a dupeme Němcům do generátorů jako zběsilí úplně stejně, jako jsme pro Třetí říši kovali kanóny a tanky, i když Rudá armáda již večeřela v Berlíně. S přihlédnutím k historickým česko-německým vztahům je to zvláštní přístup zahraniční politiky našich vlád v posledních dvaceti letech, který se nám sakramentsky vymstí. Na první pohled to připomíná pokračování tisícileté říše jinými prostředky, na druhý pohled pokračování protektorátu a historicky tradiční servilitu našich elit. Zbývá ještě zdravit se Heil Merkel a vyvěsit říšskou vlajku, jak jsme my Češi zvyklí. To je sice malá odbočka od tématu blackoutu, ale s velmi úzkou souvislostí. Je jenom otázku času, kdy přetoky tzv. ekologické elektřiny z větrných a solárních farem v Německu způsobí blackout nejen v České republice, ale kvůli nedostatečné přenosové kapacitě národních soustav okolních států i v celé střední Evropě.

Záviděníhodný optimismus projektantů a správců energetických sítí a jejich nezdolná víra v odolnost systémů vůči poruchám připomíná stejně nezdolnou stupidní víru, víru v absolutní bezpečnost systémů elektrárny Fukušima Daiichi, kdy premiér Naoto Kan po zemětřesení prohlásil: „Ujišťuji, že jaderné elektrárny nejsou poškozeny a nedochází k úniku radiace …“ Jen blázen a Japonec může postavit jadernou elektrárnu v tektonicky aktivní zlomové oblasti, navíc na oceánském pobřeží ohrožovaném tsunami a tvrdit o ní, že je bezpečná. A jen hlupák mu to může uvěřit. Bezpečnost této jaderné elektrárny se nezakládala na faktech, ale na víře, (navzdory historickým zkušenostem!), že blízký aktivní tektonický zlom bude po celou životnost elektrárny klidný a neudeří tsunami vyšší než šest metrů, přičemž historické značky v této oblasti zaznamenávají až třicetimetrové vlny.

Na stejně stupidní víře je postavena i odolnost české energetické přenosové soustavy, kdy kvůli diskutabilním ziskům z výroby a transferů elektrické energie je propojena do jednoho obrovského nadnárodního celku na úkor odolnosti systému. Systémoví inženýři ČEPSu věří, stejně jako svého času inženýři TEPCO, ve spolehlivost a odolnost systému. A my jim to nekriticky, stejně jako ti Japonci, žereme.

Kybernetická válka

Dalším rizikovým faktorem je kybernetický útok. Kybernetická válka, jejímiž iniciátory mohou být jak jednotliví mazaní hackeři, tak hackerské skupiny, či hackerské armády států, se může stát realitou. Mohla by vést ke kolapsu globální informační infrastruktury a následnému blackoutu. Jednotlivé energetické dispečinky komunikují v internetovém prostředí a systém při elektrickém výpadku odmítá komunikovat.

Elektroenergetická soustava je pro hackerský útok jako stvořená, je to snadno zranitelný a lákavý cíl zejména s rozvojem tzv. chytrých sítí. V roce 2010 virus Stuxnet zblbnul íránské řídicí systémy pracující na platformě Siemens a vyřadil z provozu íránská průmyslová a jaderná střediska. Škody byly obrovské. Rok na to byl Írán znovu napaden virem Flame, který sice nebyl destruktivní, ale způsobil nenapravitelné zpravodajské úniky odesíláním informací o struktuře systému svým tvůrcům, na jejichž základě mohou útočníci plánovat další kybernetické útoky. Následně na Írán zaútočil virus Duqu a virus Metasploit. Útok nebyl autorizován a jeho následky nebyly z pochopitelných důvodů íránskou stranou zveřejněny.

Pokračování kybernetických útoků proti Íránu může vést až k rozpoutání světové kybernetické války, kdy si mocnosti budou navzájem ničit komunikační sítě softwarově i fyzicky. Co by to znamenalo v dnešní době pro civilizaci, kdy i blbá mikrovlnka má integrovaný procesor pro komunikaci s lednicí, si málokdo umí představit. Hrozbou 21. století se nově stávají kybernetické útoky poškozující infrastrukturu a ekonomiku napadeného státu vedené agresívními státy, a to zcela nečekaně, anonymně a destruktivně.

Podezření však jsou velmi konkrétní, a kromě jiných kutilů, třeba Severokorejců, zejména Izrael, Německo a USA, ale i Čína vedou úspěšně bitvu o ovládnutí světové komunikace všemi prostředky. Námitky, že internet nelze přesměrovat, ovládnout, nebo jen tak vypnout byly vyvráceny, když z neobjasněných příčin bylo 15 procent světových internetových tras (včetně amerických armádních dat!) na 18 minut přesměrováno přes China Telecom. V takovém případě nepřátelského přesměrování by potenciální útočník mohl pohodlně vypnout kompletně celý energetický systém nejen Evropy, ale třeba i světového vojenského hegemona USA, a napáchat tak nedozírné škody, aniž by zvedl zadek od kompu, nebo fyzicky překročil geopolitické hranice. V případě úspěšného rozsáhlého elektronického napadení jakéhokoliv civilizovaného státního útvaru by následky mohly být srovnatelné s rozsáhlým konvenčním útokem, jen s nepoměrně nižšími náklady pro útočníka, ze kterého by se napadený subjekt vzpamatovával mnoho let. Kdepak, blackout je sviňa, obzvlášť, když nám ho nějaký „dobrý kamarád“ způsobí virovou infekcí.

Pro případ sabotáže jsou rozvodné systémy vůbec nejhůře chráněny. Nepočítá se s tím, že by někoho taková pitomost napadla. Stejně tak se nepočítá, že by někdo k takto rozsáhlé akci byl logisticky schopen shromáždit finanční prostředky, technické a odborné zázemí.

Odpojení Prahy

Odpojení Prahy od hlavních energetických tepen by způsobilo sice značné komplikace, ale jsou zde elektrárny Alpiq Kladno a Mělník, které by při startu z nuly byly schopny nouzově zásobovat Prahu elektřinou. V případě přerušení i těchto vedení by se Praha a s ní i celá republika ponořila do tmy a dlouhodobého chaosu.

Podle studií by první 3 dny bez elektřiny znamenaly relativní klid a očekávání pomoci. Ale ta by nepřišla. Nikdo vám nepomůže. Po 10 dnech si budete muset opevnit a chránit se zbraní v ruce svůj byt, či dům… Po 30 dnech bude jednat každý sám za sebe. V takovém případě vám přeji hodně štěstí…

Kybernetická sabotáž, odpojení a narušení systémů, je podle dostupných informací používáno vládami zcela běžně, například dnes ve Venezuele.

Problémy se spojením

Přetěžování mobilních telefonních linek v době krize je největším problémem. Žádný operátor nemá svou síť dimenzovanou na stoprocentní využití. Základové stanice (BTS) jsou přetěžovány, každý se chce dovolat a žvanit nesmysly, ale nakonec se nedovolá nikdo. Jen pro zajímavost, v době povodní 2002 kolabovaly mobilní sítě již při zatížení na 78 % dimenzované kapacity. Operátoři sice problémy popírají, faktem ale je, že mobilní spojení kolabovalo a nebylo možné se nikam dovolat ani z krizových telefonů. A to jenom pár dní pršelo, nic víc. Co je to proti monzunovým dešťům v Indii?

Všichni naši mobilní operátoři mají systémy zajištěny záložními bateriemi, které je mohou při výpadku elektrické sítě napájet po dobu 4–12 hodin. Navíc některé důležité BTS, přes které jsou k řadičům základových stanic (BSC) připojeny jiné další BTS, mají i vlastní generátor elektrického proudu. Tyto BTS jsou tedy schopny se několik desítek hodin obejít bez jakéhokoliv externího napájení a v rámci možností fungovat. Při delším přerušení dodávek elektrické energie jsou pak operátoři schopni do dané oblasti přivézt mobilní dieselové generátory. Ty by měly fungovat sice prakticky neomezeně, v reálu to však bude jen do té doby, než dojde nafta, nebo je zloději ukradnou. To však neřeší problém osobních mobilních telefonů, u kterých výrobci garantují kapacitu nabitých baterií často až na několik týdnů, v praxi však vydrží sotva několik dnů v provozu.

Stejný energetický problém s ústřednami mají i dnes již minimálně využívané pevné telefonní linky a ještě navíc budou v případě kolapsu hromadně destruovány telefonní kabely „neznámými pachateli“.

Z toho vyplývá, že po několika hodinách blackoutu se již nikdo nikam nedovolá a veškerá veřejná spojení budou přerušena. V nouzovém režimu budou přístupna pouze voláni na nouzové linky. Po několika dnech již budou fungovat jen amatérské vysílačky a linky armády, policie a IZS. A pak? Pak už snad jedině halekání z kotáru na kotár.

Při výpadku elektřiny z přenosové soustavy se dokáže distribuční síť udržet v ostrovním provozu z místních zdrojů pouze v nouzovém režimu, kdy jsou přednostně zásobovány vodárny, nemocnice a systémy kritické infrastruktury. Jedná se zejména o místní teplárny, energetické biostanice a solární farmy. Slabinou ostrovních provozů v případě kolapsu je nutnost okamžitého odpojení od sítě ve zlomku sekund, jinak budou do blackoutu strženy také a jejich opětovný restart z nuly je velmi komplikovaný.

Zdroj: https://www.wmmagazin.cz/energeticky-blackout/