Mužská logika, o tom se nepíše

Dnes jsem vybral od RNDr. Josefa Hausmanna, CSc. (1953) docela zajímavé čtení z knihy „Základy mužského šovinismu“. Dost poučné čtení a celou knihu si mnozí z vás asi i rádi přečtete a můžete si ji stáhnout zde: www.peruni.cz/download/2/16/Hausmann-Josef---Zaklady-muzskeho-sovinismu.pdf    Nebojte, soubor je bezpečný od virů, pokud vám to něco takového hlásí.

Kniha je úsměvnou reakcí na feministické hnutí a vymezuje základní pravidla mužského chování a jednání.

Josef Hausmann

Aktivní amatérský horolezec, kajakář, hokejsta, tenista, lyžař, pingpongář a klavírista. Otec dvou dcer, roč.86 a 88. Po studiích na MFF UK a Př.F.UK. zaměstnán jako vědecký pracovník. Dosud publikoval pouze vědecké články v odborných časopisech v oboru biochemie a molekulární biologie. V současné době pracuje jako tlumočník a překladatel anglického a německého jazyka.

Pár ukázek z knihy:

Nedostatek vůle maskovaný tzv. nedostatkem času se projevuje na většině žen s postupujícím věkem nadváhou a otylostí. Místo toho, aby při (nebo místo) koukání na televizi či tlachání se sousedkami půl hodiny denně cvičily nebo uběhly pár kilometrů, aby zachovaly své tělo v jakž takž pro chlapa přitažlivém stavu (to by si ale musely připustit, že nic jiného u nich chlapy nedrží, a ne stavět nad sexuálno své takzvané osobní kouzlo), vysedávají v kosmetických salónech, vytrhávají si obočí, mažou si obličeje nejrůznějšími extrakty, nechávají si naivně šít, tloušťku maskující volné oděvy a vůbec věnují spoustu peněz, energie a času tomu, aby se naprosto marně snažily zastřít špekové pancíře, rozlézající se jim po celém těle. A tak se občas stane, že takový metrákový drobeček se manželovi stulí do klubíčka na prsou, tváří se jako holčička, vede řeči jako maturantka a chlap ji bezděčně hladí po půlmetrákovém zadku a býčí šíji, líbá ji na trojitý krk, nepokouší se ani najít rozdíl mezi břišními faldy a prsy, a když je po všem, jde do hospody a ožere se jako pes, protože to je jediný způsob, který ho může ochránit před ztrátou rozumu.

Ženské hádání - během hádek neštítí vytáhnout argumenty, které byly již dávno překonány. Z tenkého ledu, na kterém se žena nachází, přejde bez uzardění na jiné téma, kde jsme viníky hlavně jenom my.

Oblíbenou ženskou představou je také, že muž má někde továrnu na peníze. Tato představa jí umožňuje přijímat nekonečné množství peněz bez pocitu vděčnosti nebo bez nutkání nějakým způsobem projevit svou radost. Jestliže chlap vydělává 10.000 Kč měsíčně, 7.000 Kč odevzdá doma a za zbylé tři dojíždí do práce, stravuje se a šatí, byl by naivní, kdyby se snažil manželku okouzlit třeba tím, že by jednoho dne koupil za 20.000 Kč zájezd s cestovkou. Očekávaná obdivná otázka .Jak jsi na to mohl ušetřit, když z těch pár šupů, co si necháváš, ti zbude tak sotva na přežití?To se nedostaví. Naopak. Ještě se ho třeba zeptá, jestli by náhodou nemohl na cestu pro jistotu nakoupit o 300 dolarů více. Ženu ani nenapadne, aby byla kvůli nějakému dvacetitisícovému drobtu vůbec vděčná.

Čert mě může vzít, když slyším uvzdychané písně typu .Ach, lásko, proč jsi mě opustila?., .Vrať se, nemohu bez tebe žít., .Kéž bych mohl vrátit čas a začít znovu. ... atd. Tyto a stovky písní jim podobných zatemňují jeden důležitý aspekt. Jak autoři těchto textů, tak vyznavači jejich písní nechápou, že tímto způsobem zbytečně v ženské populaci vzbuzují pocit nepostradatelnosti. Jde především o to, že ženy, která mě opustila a nestojí o mě, není žádná škoda. Opustí-li mne (osudovou ranou - smrtí, násilným přesídlením atd.) drahá bytost, ztratil jsem někoho, koho jsem měl rád a kdo měl rád mě. To je tragédie. Nemohu však truchlit po někom, kdo na mě kašle a válí se třeba už v tomto okamžiku někde s někým jiným. Taková žena pro mě nemůže představovat ztrátu. Texty těchto písní ubezpečují ženy v tom, že jsou to ony, kdo rozchodem neutrpí, že za nimi chlapi budou koukat uslzenýma očima, dolézat a přistupovat na potupné podmínky jejich návratu. Zároveň tyto texty neradí opuštěným mužům nic jiného, než aby bědovali nad svou zoufalou situací.

Vyvolávané pocity viny- To by mně také mohl soused přinést pět litrů rumu, který mi nechutná jako dar, protože ví, že mám ve sklepě slivovici a přijetím tohoto daru bych se vystavil morální povinnosti obdarovat ho láhvemi slivovice, kterou zbožňuji. Je to vydírání, když si nás někdo zavazuje sliby, o které nestojíme.

Mnozí muži, kterým bylo stokrát opakováno: .Co by z tebe bylo, kdybych ti neuvařila a nevyprala?. (co by bylo, ze začátku najedl by se v hospodě a prádlo by si dal vyprat v prádelně za jednu třetinu toho, co ho ta ženská stojí), se zaleknou, že kdyby je dotyčná opustila, bídně by zašli. Měli by si však uvědomit, že zůstanou osobití, nikterak nezvýší riziko rozchodu, spíše naopak, a i kdyby k rozchodu došlo, jejich kvalita života se zvýší.

Je třeba zdůraznit, že v ženských je pocit vlastnictví velice hluboce zakořeněn. Vine se jejich soužitím s mužem jako červená niť, žárlivostí počínaje a příslovečným válečkem na nudle konče.

.Představte si, paní Blažková, ještě než jeli na hory, tak mu povídám: Nezlom si nikde nohu! A teď mi volal z Vrchlabí, že má nohu v sádře. Kdybych to tomu pitomci neříkala! Ale to je jak házení hrachu na zeď..

A Blažková jí s největší pravděpodobností neřekne, že nohu si nikdo o vlastní vůli nezlomí a tudíž to není třeba ani nikomu radit, nýbrž prohlásí: .To je úplně zbytečné jim něco říkat. Oni mají stejně svou hlavu..

A obě, navzájem utvrzeny v nadřazenosti svých geniálních myšlenek, odplují do svých příbytků, soucitně přitom míjejíce davy mužských hlupáků příliš hloupých na to, aby si nechali od nich poradit.

Má přece na mě štempl v občance! - Jó, kdybych věděl, že moje stálá partnerka (manželka) mě chce mít doma, aby mě to hezky udělala, to bych i bral. Ale v 95-ti procentech to však není ten případ. Bude koukat na televizi, chramostit po bytě nebo telefonovat s tetkami a důvod, proč mě chce mít doma je jediný: Závist a nepřejícnost, navíc pro ni morálně odůvodněná pocitem vlastnictví.

Má-li se chlap rozhodnout mezi dvěma přibližně stejně vyhlížejícími ženami, z nichž jedna orgasmu docílit může a druhá ne, rozhodne se, pochopitelně, pro tu první. Je to především ženino vyvrcholení, nikoliv jeho vlastní, kterým je odměněno jeho milostné úsilí, byť většinou příjemné. Uspokojit ženu je na sexu to nejkrásnější. Milovat se se ženou nedocilující orgasmus je bezcílnou poutí, během které se muž sice ukojí, ale to je příliš malá meta. Vždyť přece úspěšnost sexu poměřujeme tím, jak si to ta žena užila. Nikdo nepočítá, kolikrát se uspokojil, ale kolikrát to udělal své ženě nebo milence.

Fenomén přehlížení mužů ženami pramení ze sobecké, až egocentrické ženské povahy. Ony jsou tady, aby jim bylo lichoceno, jejich práce má být uznávána, co by se staraly o to, s čím vším se musí chlap na poli pracovním či sportovním potýkat nebo co všechno musel podstoupit, než třeba postavil nebo opravil dům. V přehlížení jsou tak důsledné, že přestože jistě vědí, jak my muži v naší ješitnosti bychom byli snadno ovladatelní a krotcí, kdyby nám ta, na které nám záleží, občas řekla něco obdivného. Ne, proč by to dělala, vždyť je to jedno, ten chlap bude fungovat i bez toho a jí je jedno, jak se vedle ní cítí, protože tato otázka je pro ni absurdní, řešit se přeci má, jak se cítí ona vedle něj. 

Typická žena se ráno probudí a přemýšlí: .Mám nějaký důvod ke spokojenosti při tomto způsobu života?., .Nemařím s ním život?. Imanentně se tak babrá sama sebou, protože to je pro ni to nejdůležitější.

My muži máme vnitřní nutkání být vděční za vše, co pro nás někdo vykoná a co se vymyká běžným povinnostem bližního vůči bližnímu. Tato vlastnost je však ženám naprosto cizí. Člověk by si myslel, že když si vezme chudou holku, bude mu celý život vděčná, že ji vytáhnul z bídy, nebo si alespoň nebude moc vyskakovat. Tak to ale není. Tak by se choval mužský. Tím, že nikdy nic neměla a najednou přičichla k něčemu, se stává rychlokvašnou dámou, prasečkářkou, které je všechno málo, která není s ničím spokojená a která si brzy začne myslet, že si zaslouží mnohem více.

Příjemné čtení i zábavu.Iv

Sice mimo téma, ale chtěl bych se zde čtenářů zeptat, jak prožívali - příhody k datumu 31.10.2017, kdy  byl svátek ďábla(halloween) a datum je věnováno obětovacím rituálům černých sil. Moje příhoda začala již 30.10.2017 a vyvrcholila přesně 31.10.2017 tak, že jsem díky různým okolnostem musel absolvovat cestu autem a to za velmi nepříjemných některých situací.  Měl jsem dost práce s udržením napojení na Sílu, abych odolával těmto temným vibracím nejen v tlaku na mne, ale i při cestování, někdo to asi neustál a tyto temné energie do něj skočili a byl v tyto okamžiky úplně někdo jiný. Zkuste si vzpomenout.
Pište třeba zde do komentářů - Iv