SOUMRAK MOCI NOCI

Píšu schválně aktuálně: Doba nazrává a zraje, tato báseň skrývá jinotaje.

Tmu vídávám za soumraku, připomíná černobílou straku,

jak Světlo zlovolně krade. Světla ubývá a teď chybí všade.

Na Tmu volám: „Pořád ještě nemáš dost, ty hlade?“

Tma mlčky narůstá a je zhusta Bohapustá.

Je si tak jistá v tom, co činí, jakoby činila dobrodiní.

Ze všech možných zločinů ji viním.

Slouží velkým zlodějům a krvelačným sviním.  

Všichni z nich jsou mocí opojení, ale to se brzy změní.

Tma sykne ledově, až to mrazí:

„Vím, co činím a nikdo z Vás mi to nepřekazí.“ 

„Mám svoje sluhy, donašeče, všechny možné zrádce,

Pro mne pracují páni mafiáni, dokonce i vrazi.

Vše jde, jak po másle, mohu říci hladce.

Pracují pro mne s nadšením,

já se jim za to odměním.“ 

Jednou ten, co pořád nadává a reptá

odvážně zvedne hlavu a pak se nahlas zeptá: „Ale co ráno?

Až Světlo přijde? Brzy se rozjasní a Slunce vyjde.

Co potom s touhle chamradí?!“

SVĚTLO SI S NIMI PORADÍ.

Všechny je nabodne na kopí.

Bude to kopí Osudu.

Ten, kdo ví, pochopí.

Víc už vám říkat nebudu.

Ani schválně aktuálně.

Napsal pro Energii u pramene: Jiří Sv.