Prasečí zabíjačka – česká tradice

Je zimní období a v naší kotlině, zvané Československo se pořádají tradiční zabíjačkové hody. Je to naše tradice těchto krajů. Prase – pašík musel mít na tuto tradiční pochoutku kolem dvou metráků váhy.

Vlastní průběh se odehrává brzy ráno, kdy se celá rodina a příbuzní scházejí a první je posilnění „šťávou z kadlátek“ tkzv. vypálení červa, než nebožtík (prase)  bude viset hlavou dolů. Kvalita však vždy závisela a závisí na hlavním aktérovi – řezníkovi, nikdy to však nebude muslim, vždy jen čech nebo moravan jak poleno. Z prasete v naší kotlině se vyrobí mnoho pochoutek jako jelita, jitrnice, bílá polévka, zlatavé škvarky, zdravotní sádlo. Tyto pochoutky pak cestují po celé republice každého rodu, včetně známých a jsou z gustem „požírány“. Tak jsou v naší krajině všechna místa po zabíjačce zamořena kvalitními domácími vepřovými produkty, které nám často závidí celý svět mimo muslimského teritoria. Magická tradice byla, že se zbytky, včetně kostí spalovaly a popelem posypávaly se zahrádky a pole, pro lepší úrodu, takže v česku je pěkně pohnojeno po celém území vepřovým. Rovněž naše krajina je bohatá na krásné lesy, obdařené divokými prasaty, jež bývají častou pochoutkou nimrodů a hostů v našich hospůdkách. Ono prase je totiž i velmi inteligentní a má inteligentní kapacitu tříletého dítěte a tak začíná i trend u nás, prasátko na vodítku. Máme nádhernou zem, kterou by nám nejraději sebrali, nedejme se.

Kdo se neúčastil osobně, přesto byl pro rodinu důležitý, třeba pan farář a starosta, dostal výslužku – ochutnávku ze všeho, co se doma připravilo. Maso se v dobách bez ledniček nakládalo, udilo nebo upeklo a zalilo do sádla. Protože zabíjačky probíhaly od prosince do března postupně – podle toho, jak měl mistr řezník čas, téměř v každé domácnosti bylo neustále něco z výslužek od příbuzných či přátel a celkově bylo v tomto období veselo.