- Vaše objevy jsou velice závažné, úplně se vymykají tomu
chápání historie, na které jsme zvyklí ...
-
Je to jen součást většího plánu. Můj tvůrčí záměr je dokázat, že slovanské
písemné památky, především ruské, existují nejméně několik desítek tisíc let.
Momentálně píšu druhou knihu, pravděpodobně se bude
jmenovat „Ruské nápisy z doby kamenné.“ Pokud jsem se
v téhle knize zajímal o samotné kameny a chrámy, tak tady zkoumám nápisy
na zvířatech. Víte, že v jeskyních ve Francii je mnoho vyobrazení různých
zvířat? A když je začneš uměle upravovat, protože jinak nápisy nejsou
viditelné, tak se ukazuje, že na mamutovi je napsáno „mamut“, a na
koni je napsáno „dil“! Odtud pochází ruské slovo „korkodil“. Protože schéma
tvoření slov je stejné – „korkový dil“ - kůň z korky, z kůry, a kůra
je šupinatá. Proto my nemáme zkomolené anglické nebo latinské slovo, ale
naopak, latinské slovo je zkomolené ruské: bylo „korkodil“ a stalo se z něj
"krokodýl".
- Proč před Vámi nikdo nezískal podobné výsledky, vždyť výzkumy určitě
probíhaly?
-
Skutečně se splnění tohoto úkolu ujali mnozí badatelé, ale prostě se utopili v
hromadě faktů. Mě od nich odlišuje to, že vycházím z existence předcyrilovského
písemnictví jako z faktu, přičemž nebyl jen jeden systém slovanského písma, ale
mnoho, z nichž jeden, jmenovitě slabiková runica, mi nejen byla známá svou
existencí, ale, po jejím rozluštění, mi umožnila přečíst a pochopit množství
textů. Dodnes jsem jich přečetl víc než jeden a půl tisíce a každý měsíc přečtu
desítku nových. A teď se začala jevit logika historického vývoje slovanského
písma. Nyní je zcela zřejmé, že naši předkové v průběhu mnoha tisíciletí
disponovali tradicí písma, velmi promyšleného a svým způsobem dokonalého -
a to v době, kdy většina evropských národů číst a psát neuměla.
- Neuvěřitelné. Jak se k vašim objevům staví vaši kolegové vědci?
-
První reakce lidí, kteří se seznámí s výsledky mých výzkumů, je – to je
nemožné! A jejich údiv je pochopitelný. Pro vědce je uznání tohoto faktu
jednoduše nevýhodné – toto boří mnoho stereotypů a ustálených názorů a to je
příliš netěší, protože dosud říkají, že Slované vlastní písmo až do cyrilice
neměli. Proto je i sám problém předcyrilovského písma málem vědeckým
kacířstvím, a obhájce podobných názorů se vědcům jeví jako drzý šarlatán. Proto
se významní badatelé řešení tohoto problému vyhnuli. Já jsem také nerozhodl
hned k publikaci svých prací. Bohužel, v Rusku svoje dešifrovatele
nenašly. To lze vysvětlit ani ne tak slabostí domácí vědy, jako spíš její
pozicí: tón v historii udávali Němci, přívrženci normanské teorie, podle které
Rus převzala od Skandinávců nejen knížata a státnost, ale i písemnictví.
Obecně, tento problém, podle mého názoru, má také vážný politický akcent,
protože nás nutí přehodnotit místo starých Slovanů v celé historii.
Na celém území od Velké Británie po Aljašku v době kamenné žili Rusové
- Můžeme na základě Vašich výzkumů vyvodit, že slovanský jazyk, to znamená i
ruský jazyk, je jeden z nejstarších jazyků na Zemi?
-
Zatím to tak vypadá, ale věc se má tak, že jsem se nedotkl, řekněme, jižních
oblastí Asie: je možné, že čínský jazyk je stejně starý. Ale jestli vezmeme celou
Eurasii, počínaje Velkou Británií a konče Aljaškou, tak celý tenhle sever byl
skutečně v době kamenné ruský. Vypadá to, jako by ruský jazyk byl tím jediným
jazykem, o němž se v Bibli píše, že byl jeden jazyk až do postavení babylonské
věže. Ve skutečnosti, jak se zdá, to tak je. Jak říkal jeden můj kolega, „žijeme
v okupované zemi“, a tím se velmi mnohé vysvětluje. Protože, pokud se tím
vážně zabýváme, budeme muset přehodnotit celou historii. Například Němci přišli
na slovanské území v 1. století našeho letopočtu a začali vytlačovat Slovany. V
Německu zůstalo velmi mnoho slovanských názvů, za všechny třeba Rostock
(„rostok“ – rusky výhonek, klíček, pozn. překl.). Ale třeba slovanský
název Brandenburg - nazýval se „Brannij Bor“, to jest obranný les.
Z oficiální
ruské historie prostě odřízli 9 století
- Ale jak dokázat, že to je tak, a ne naopak? Že nebyl dříve
"burg" u nich, ale "bor" u nás, v Rusku?
-
Za prvé, můžeme se podívat na pověsti - Němci jako národnost se v Evropě
objevují v 1. století našeho letopočtu. Přicházejí odněkud z Asie. Za druhé: je
možné provést archeologické vykopávky. Existoval takový vtip: Hitler, když už
začal prohrávat válku, se rozhodl povzbudit svoje vojáky, vykopat něco v okolí
Berlína, aby mohl říct - zde jsou naše svatyně, zde žili před námi němečtí
rolníci. Vykopali - všude dokola slovanské osídlení. No, takže, Němci přišli
v 1. století, několik století žili tiše, dokud nezesílili, a v 9.-10.
století začali vytlačovat Slovany „ohněm a mečem“. Řekněme, že bylo město
Lipsk, oni ho přejmenovali na Leipzig, Dresden také nebylo zpočátku Dresden,
ale něco jako Drozdov. Všechna tato města byla slovanská, a Germáni odtud
všechny Slovany vyhnali.
Ve druhé fázi, když začala postupná germanizace zbývajících Slovanů, je Germáni
začali zesměšňovat. Řekněme, v době renesance, psali knihy jako „Loď
bláznů“: když začnete číst, tak vidíte, že všude se píše „Slovan, Slovan".
Všichni hlupáci jsou Slované. To byl začátek jejich morální represe. A nakonec
si vezměme 19. století, kdy se objevila německá historická škola. A v této
německé historické škole jsou dvě ustanovení. První ustanovení: kdo první
přišel do Evropy, tomu Evropa patří. A druhé ustanovení: první přišli do Evropy
Germáni. Všechno ostatní z toho vyplývá.
Dále - Petr I. se nedožil otevření Akademie věd. Dokončení Akademie věd na sebe
v podstatě vzala Kateřina II. V čele ruské historické vědy stáli tři
muži - Miller, Bayer, Schletzer (všichni tři Němci,
pozn.překl.). Co ti mohli říct o ruské vědě? Oni to i řekli – Rusko ve
středověku žádnou státnost nemělo, převzali ji od Němců. Když se na to
podíváme, tak v 9.-10. století už jsme měli státnost, Němci ještě ne.
Nemohli jsme ji od nich převzít z jednoho prostého důvodu - prostě tam
nebyla. Zjistilo se, že jsme od Němců převzali písemnictví. Jak jsme mohli
od nich převzít písemnictví, jestliže oni, když přišli, žádné písemnictví
neměli?! Existují takzvané germánské runy, ale ty převzali od slovanských Vendů
(Lužičtí Srbové, pozn. překl.) a Vendové je převzali od Venedů. A opět,
to, co měli Němci, byl produkt slovanské tvorby. Ale Němci celou dobu všechno
převracejí. A posunuli historii.
Předtím,
v 16. století, nejen my, ale i Poláci Strojakovský, Bělský jasně píší, že
Rusové pomáhali nejen Alexandru Velikému, ale dokonce i jeho otci, Filipovi.
Kateřina Veliká se na ně také odvolává, a oni píší, že Rusové měli listinu
dlouho před Rurikem. Za pomoc Alexandru Velikému jim byla předána zlatá
listina, ale dostala se do Konstantinopole, potom Konstantinopol dobyli Turci a
Turci těmito dokumenty topili v lázních a listina byla ztracena. A skutečně, to
se stalo, jednomu bulharskému velvyslanci se poštěstilo koupit nazdařbůh jeden
vůz papírů, pak se ukázalo, že to jsou dokumenty staré bulharské říše, a oni
získali několik staletí zaznamenané historie. Proto dostáváme, a to i
oficiálně, historii Rusů – 4. století před naším letopočtem
(Alexandr Makedonský). Ale pokud si vezmete dnes jakoukoliv učebnicí slovanské
historie, řeknou vám: „Promiňte, ne dřív než 5. století našeho letopočtu.“ To
znamená, že nám prostě odřízli 9 století.
Celá
Eurasie byla obsazena nejen Slovany, ale Rusy
- Teď si vezměte moderní ukrajinskou historiografii: píše
se, že Kyjevský stát byl ukrajinský, všechna knížata byla čistě ukrajinská.
Nicméně, Ukrajina tehdy nebyla. Ukrajina se objevuje až v 16. století.
Bylo to polské pohraničí. Když se Velkoknížectví litevské sjednotilo s Polskem,
vznikla Rzeczpospolita, tehdy se tyto země staly pohraničím. Obecně, Ukrajina
je umělý útvar. Pokud se budeme držet ukrajinské historiografie, tak se Rusko
objevilo ne v 5. století, ale dokonce až ve 14. století. A nyní je nám
všehovšudy 6 století. Mám takový dojem – je to jeden historický model –nějaký
národ přijde na slovanské území, zabere toto území, vyžene odtud Slovany ohněm
a mečem, zbývající pohltí do své kultury, tito lidé začínají mluvit tímto
jazykem. A za nějaký čas se objeví kabinetní historiografie.
-
Možná že jsou Rusové, Slované tak slabí, že každý přijde a vyžene je?
-
Nejsou slabí, jsou hodní.
-
Ale Ukrajince lze považovat za Slovany?
-
Těžká otázka. Soudě podle paleolitických nápisů, bylo tam slovanské plnohlasí (speciální
fonetický jev, typický pro východoslovanské jazyky, pozn. překl.). Zabývám
se Etrusky, a ukázalo se, že etruský jazyk je varianta běloruského
jazyka. Navíc na jednom ze zrcátek je napsáno, že oni přišli od Krivičů, a
hlavním městem Krivičů je Smolensk. A druhá část jsou Poločané z Polocka. Takže
tihle tvořili Etrusky. Píšou pár slov etrusky, bělorusky, a zbytek je psán v
ruštině! A je naprosto jasné, že plnohlasí existovalo i v antice, i v
paleolitu, je vlastní i ukrajinskému jazyku. Ale v ukrajinském jazyce „o"
přechází v „a". Rusky „on", ukrajinsky „vin", rusky
„toľko", ukrajinsky „tiľki. Jedná se o jev mnohem pozdější. Ukazuje se, že
základní linií je ruština a ukrajinština je odnož. Ale my jsme zachovali ten
nejstarší základní jazyk. Jediná věc – objevil se u nás ruský „akan", ale
v paleolitu jsme měli „okan“ (typicky ruské fonetické jevy, jde o výslovnost
samohlásky v nepřízvučných slabikách, pozn. překl.). Objevil se zvuk
„ э", který je typický pro ruský jazyk, ale předtím to bylo
vyslovováno jako „e".
-
Říkáte, že latina vznikla z ruského jazyka?
- Protože
že celé Eurasie byla obsazena nejenom Slovany, ale Rusy, je zcela jasné, že
každý národ, kteří přišel, přijal tuto kulturu, a především tento jazyk.
Jaroslav Kesler píše, že všechny románské jazyky jsou prostě zkreslený
slovanský jazyk. Prostě vezmete libovolná evropská slova a dostanete ruská.
Ve svých knihách uvádím takové příklady, ačkoliv jich existují tisíce.
-
Jaké zdroje používáte? Jak probíhá proces rozluštění a čtení starých textů?
- Ve své
poslední monografii „Posvátné kameny a pohanské chrámy starých Slovanů"
uvádím víc než 200 ilustrací těchto objektů - od kamenů po chrámy. Na těchto
kamenech a kamenných stavbách lze vidět tyto nápisy, to si může s určitým
úsilím ověřit každý, kdo chce. Věc se má tak, že pro lepší kontrast je nutné
invertovat černou a bílou barvu a naopak, čímž nápisy získají mnohem větší
kontrast a lépe se čtou. V knize uvádím vyobrazení kamenů a staveb na území
současného Ruska, Ukrajiny, Německa, Velké Británie, Polska, Litvy, Řecka a
Itálie. Chápu překvapení a pravděpodobnou nedůvěru v moje slova, ale nabízím
seznámit se s materiálem alespoň jedné té knihy. Jsem si jist, že čtenář bude s
mými důkazy a získanými výsledky výzkumu plně spokojen a objeví pro sebe úžasný
svět starých Slovanů.
Mnohokrát
děkuji, Valeriji Alexejeviči! Přejeme Vám nové tvůrčí objevy, s potěšením
jsme připraveni nabídnout Vám naše stránky k popularizaci Vašich myšlenek.
- Děkuji.