Společnost je na křižovatce

 

Společnost je na křižovatce

Naše společnost je v současné době na velmi významné křižovatce, kdy v honbě za zisky a penězi jde tato společnost hodnotově na dno. Je potřeba nyní věnovat pozornost hlavně sociálním aspektům společnosti a přestat být závislí jen na technice, která lidem  měla být prostředkem pro ulehčení života. Společnost se ubírá však stále směrem větších zisků a bohatství jednotlivců. Vzniká tak nová „šlechta“ založená na bohatství několika jedinců a jejich hodnotové pyramidě, která je špatně. Sociální vědy dnes naprosto selhaly a tak se západní svět řítí do vlastní záhuby svým nynějším chováním. Dobře už bylo, jen jsme chtěli ještě více a tak jsme skočili do západní pasti, kde demagogie hraje hlavní roli, viz covidová hysterie, nepřípustnost jiných názorů.

Myslím, že všichni známe pojem IQ, který vyjadřuje rádoby intelektuální inteligenci. Každý kdo dosáhl v testu IQ nad 130, má pocit, že on je cosi více než ostatní. Jenže opak je pravdou. V posledních letech se přichází na jednu skutečnost a to tu, že význam IQ se veřejností uměle velmi přeceňuje, protože ale vůbec nevystihuje  hodnotu celého člověka, jelikož  nezahrnuje celý komplex osobnosti, do níž zejména patří hlavně Emoční inteligence, značící se  EQ, s kreativitou, která právě významně lidem s velkým IQ vždy velmi chybí a ani navíc nezahrnuje celkovou akční inteligenci.

EQ je tzv. emoční kvocient, je to stupeň  emoční inteligence, To co podvědomě víme o EQ, na to přišli již výzkumníci z Harvardu před desítkami let a to už v roce 1947 a velmi přesně otestovali absolventy tohoto institutu jak z IQ, tak EQ. 

Později dál sledovali jejich životní dráhu a to po dobu třiceti roků a zjistili, že lidé s velkým IQ a malým EQ, protože vždy je u těchto lidí EQ nízké, neměli ale vůbec šťastný život. Během života sice získali dobrou práci, ale jako vedoucí pracovníci  neobstáli a nebyli vůbec variabilní, nedovedli se přizpůsobit okolnostem měnících se pravidel a navíc se všem hroutily rodinné a společenské vztahy. Ti absolventi co měli třeba průměrné IQ, měli rovněž vždy velmi vysoké EQ, tak ti měli svůj život velmi úspěšný a bohatě naplněný a ve svých oborech byli velmi úspěšní i se velmi dobře uplatnili jako výborní vedoucí a jejich partnerské vztahy byly trvalé a velmi intenzívní.

Z těchto výzkumů je jasně srozumitelné, že lidem s velkým IQ chybí větší hodnota EQ, která je více důležitější pro plný a spokojený život jich, ale i okolí. Když to shrneme, lidé s velkým IQ jsou vlastně lidé nedokonalí pro život i po pracovní týmové stránce a tito lidé aby byli úspěšní, musí dohánět svoji EQ, protože s věkem jim bude přirozené IQ klesat a pokud budou chtít být úspěšní a variabilní ve svém životě, budou muset si zvyšovat hodnotu EQ, které se dá tréninkem zvýšit i o několik desítek %, jinak je to společensky neproduktivní sebestředná skupina, jež neumí být variabilní a přizpůsobovat se měnícím podmínkám i pravidlům.