Spontánní hoření lidí

Samovolné vznícení osob (SHC) představuje pro seriózní badatele jeden z nejkontroverznějších jevů. Výraz samovznícení odpovídá způsobu, kterým lidské tělo dokáže vzplanout bez jakéhokoliv tepelného zdroje. Velice intenzivní a neuvěřitelně ohraničený oheň promění většinu lidského těla v popel. V mnoha případech zůstává nedotčena některá část končetiny, např. nohy. Rovněž některé části oděvu a většina okolních předmětů zůstávají nepoškozeny. V přírodě neexistuje nic obdobného těmto požárům a průvodní jevy se vysmívají zákonům fyziky i poznatkům medicíny. Je možné pochybovat o záznamech případů samovznícení lidských těl z dřívější doby, ne však o fotodokumentaci tohoto jevu ve století dvacátém.

Všechny hypotézy o zdůvodnění samovznícení včetně knotového efektu jsou zpochybněny skutečností, že ani v jediném případě, kdy bylo lidské tělo vystaveno ohni, nebyly zpopelněny i kosti. Při kremaci se lidská těla spalují při teplotách od 600 do 950°C po dobu jedné a půl hodiny a po celou dobu spalování se do kremační pece vhání značné množství vzduchu. Velké kosti a pánev zůstanou i potom rozeznatelné. K jejich přeměně v prach se používá drtič, v němž je roztluče na prach osm železných koulí.

Při samovznícení lidských těl lidé přímo explodují horkem, ve srovnání s nímž musí být normální oheň označen pouze jako vlažný. Tento výbuch je krátký, intenzivní a soustředěný, protože ani v blízkosti v popel proměněného těla nic nevzplane. V některých případech byly zpopelněné mrtvoly zcela oblečeny a oděvy zůstaly nepoškozené.

  Poznatky z našeho výzkumu umožňují předložit hypotézu o samovznícení lidského těla. Jako příklad uvedu kondenzátor, na němž budeme pozvolna zvyšovat napětí. Po překročení napěťové hranice, na kterou je kondenzátor dimenzován, dojde k proražení izolantu, v tom okamžiku se uvolní veškerá energie a kondenzátor je zničen. Stejným způsobem se mohou chovat i buňky lidského těla. Každá buňka (tedy i kostní) získá vnějšími vlivy dostatek energie k tomu, aby se mohla sama zničit. Příčinou samovznícení lidských těl je pravděpodobně enormní nárůst energie na buněčných membránách s následným zničením jejich izolačních vlastností a uvolnění veškeré energie v jediném okamžiku.

Protože jsem úvahu o samovznícení lidských těl (SHC) již dříve publikoval na internetu, z ohlasu a připomínek čtenářů lze usoudit, že nejde o případy ojedinělé. Do protokolu o požáru je nutné uvést jeho příčinu. V případě, že by požární specialista do záznamu uvedl "nemám tušení", pravděpodobně by funkci specialisty dlouho nevykonával. Z tohoto důvodu se nějaká příčina, kterou lze dát do souvislosti se známými skutečnostmi, musí vždy najít. SHC může být vyvoláno mohutným energetickým impulsem velkých P-nábojů, v němž se člověk čirou náhodou ocitne.

Je pravděpodobné, že ani silný energetický impuls nevyvolá u každého jednotlivce destrukci jeho buněk. Rozhodujícím faktorem může být to, v jakém energetickém stavu se člověk právě nalézá - ale to lze do značné míry ovlivnit. Domnívám se, že by bylo prospěšné energeticky zmapovat u všech postižených několik předchozích dnů jejich života. Mohli se nacházet ve značném přepětí, vyvolaném nejrůznějšími okolnostmi. Je však nutné začít tím, že specialisté vyšetřující příčiny požáru nebudou ve svých zprávách uvádět důvody, kterým sami nevěří. Bude-li jako příčina požáru označeno SHC, máme předpoklady pro získání statistických údajů a dalších informací pro výzkum. Rovněž si je třeba uvědomit, že energetický impuls může být méně intenzivní a nevyvolá samovolné vznícení těla, ale způsobí »pouze" změnu normálního myšlení. To může být osudné pro piloty, řidiče motorových vozidel, může to být příčinou ztráty sebekontroly osob apod.

Zdroj: http://www.miroslavprovod.com/index-cz.html