4. kapitola
A Renet je teď v
Southamptonu. Ale dlouho se neozvala. Co je s ní? Začínám o ni mít strach.
Narazil jsem totiž na text Platona Lukaševiče, ve kterým se zabejvá kmenem,
jemuž říkáme Sasové, tedy dnes už spíše jen Anglosasové. Ten byl podle jeho
výzkumů produktem genetickýho šlechtění na území dnešní Číny, kde tomuto kmeni
bílý rasy byl implantován gen nenávisti vůči Slovanům. Když jsem to prvně četl,
tak mi to připadalo na palici. Proč tu byl vůbec úmysl části Slovanů
implantovat nenávist k bratrům?
Ale když jsem se začal
zabejvat tím, co o tomto tématu bylo z různejch zdrojů napsáno, začalo mi to
dávat smysl. Nejprve tu byl onen dávnej masakr prováděnej programově tak
říkajíc zevnitř bílý rasy geneticky „šlechtěnými“ Sasy. Lukaševič uvádí, že tyto
infikovaný saský kmeny putovaly z Číny euroasijským kontinentem vždy po územích
Árijců. Což je logický, protože to ani jinak díky tehdejšímu rozložení
slovanskýho obyvatelstava nebylo možný. Všude za sebou nechavali spoušť. Jejich
konkrétním cílem byly dnešní britský ostrovy. Tam vyhubili mužskou část
slovanskejch Britů, při čemž ženy, dívky a děti podrobili selekci a nechávali
na chov. Slyšíte, na chov! Tedy eugenika v akci. A v duchu tatínka i jeho
současnýho synka, pánů to Gatesovejch. Opět zrůdně, ale krasopisně modelovaná
čistě slovanská záležitost. To je sranda, co? Kdo za tímhle může stát? Podle mě
je to opět to, čemu dnes říkáme Globální Prediktor.
Pak přišla další genocida
uvnitř bílý rasy prováděná Araby. Kteří zabrali obrovská území až k Samarkandu
a Buchaře, což tehdy byla území Velký Rassénie. Podobný se dělo v prostoru
Arabského poloostrova, Přední Asie a v severní Africe. A toto se pak převalilo
jako tsunami na jihozápad a jih Evropy. Konečným důsledkem „arabizace“ bylo i
zahrnutí Balkánu a rovněž i území dnešního Turecka.
Tehdejší vrcholnou fázi sv.
trojice genocid uvnitř bílý rasy, počítající se na stovky milionů mrtvejch,
zorganizovalo a provádělo západní, již odrodilý, ale rovněž původem slovanský
křesťanstvo. Odehrávalo se to na územích Velký Rassénie, Přední i Malý Asie a v
celým zbytku Evropy. Bylo to v duchu recipročního vrácení „Velký Facky“
Rassénům, Arabům, Konstantinopolcům, Akvitáncům a všem jimž nezavoněl římskej
katolicismus. A víme o tom svý i my Češi s Moravany! A na tomhle dění se velmi
aktivně podílely světský i křesťanský rytířský řády, včetně templářů.
Toto všechno velmi připomíná provádění podobnýho plánu, jenž se
kdosi snaží „ a zdá se, že zatím úspěšně“ realizovat i dnes! Jak vidíte nic
novýho pod sluncem. Tohle vše tehdy a rovněž i ve žhavý současnosti působí
obrovskej zmatek, ve kterým se potácí celá planeta. A takový stav pozemskejch
věcí jistě nevznikl náhodně.
Práce Platona Lukaševiče
také zdůvodňuje i nedávnou historii a vysvětluje skutečnej smysl poštvání Germánů
v první a druhý světový válce proti Rusům. Opět to bylo vyvoláno Anglosasy! A v
obojím případě se znovu jedná o využití bratrovražednýho boje P-rusů a Sasů
vůči Rusům, Čechům, Polákům, Slovákům, Srbům, atd.. Tedy opět a zas tu stojí
Slovan proti Slovanům ve válce klanů, který zapomněly na svůj původ a zdroj.
Byl jim zamlžen výchovou, či pomohla i genetika? Ať už to bylo jakkoli, tak
tyhle zrůdný plány vznikají v intelektuálních dílnách s výrazným nedostatkem
svědomí.
Proč ale Árijskej GP provádí
tyto nelidský manipulace a zásahy uvnitř bílý rasy? Je to konání pořád jenom
pod dominací uplatňování moci, či spíše jen nezbytná a pravidelná redukce
přelidňující se bělošský populace? Něco na způsob projektu současnýho Guide
Stones? Že by snad tyhle genocidy prováděný znovu a znovu uvnitř Slovanstva
pouze naplňovaly smysl ozdravění, hygieny, očisty a „růstu“? Zní to paradoxně,
co? Růstu čeho a koho?
Mně osobně tenhle program implantovanej Sasům připadá jako něčí
realizace predátora, kterej byl poslán začistit Árijský regiony od nežádoucího
a přebytečnýho obyvatelstva. Nojo, ale to je opět v praxi uplatněná negace
svědomí. Tedy pokud je GP produktem bílý rasy, tak se velmi brzo s touto
lidskou kategorií rozešel. A co tedy tam na-Hoře zůstalo? Ufiknutá pyramida na
dolarovce. A ne-lidskost!
No, a pak už je téměř jasný
kdy, proč a jak se jedno z významnejch manipulačních center GP „sladká to
Anglie“ potkalo s dvěma ze svejch mnohejch názvů. Jeden pocházel od vzpomínky
saskejch kmenů na správce energie Inglia a jejích strážců, Inglingů. A druhej
byl vyzdvižen z hrobů vyhubenejch, slovanskejch Britů. Opět to čistě naše
slovanská záležitost.
Že by Inglingové jako kasta
vzdělanců a vědců měli „fakt?“ co do činění s GP? Inteligencí a znalostmi by
tomu odpovídali. A je tu i jistá paralela k výlučnosti slov Žid a Židé, jež
rovněž vyjadřují nesmlouvavou odlišnost od ostatních, „méněcenných“ sekcí bílý
rasy. Což by mohlo směřovat i k výlučnosti části Inglingů. Protože i mezi nimi
se jistě mohli vyskytnout bytosti posedlý mocí, kterou chtěli mít možnost
realizovat.
Ale každopádně dle
Lukaševiče si slovanskou identitu v tomhle regionu Evropy z části a jenom načas
zachoval pouze slovanskej kmeny pastevců, tedy Skotové. Měla být i tato
výlučnost za čas zužitkována jako výsada pro budoucí zednářstvo skotskýho ritu?
Jako opět jedný z mnoha hybnejch pák bez-strukturního GP?
A myslím, že všechny ty výše
uvedený zrůdnosti musí nezbytně souviset i s atraktivitou slovansko Árijskejch
žen. Proč ony byly a stále jsou velmi žádaným zbožím na trhu s otroky? Protože
jenom ženy jsou zdrojem posvěcenejch, tedy matkou doloženejch pokrevních linií
bílý rasy. Jen se podívejte, jakým rodokmenem (pokud je zveřejněné pravdou) se
honosí např. Obama? Zvláštní, co? Stačí pár bílejch žen v rodokmenu a ochota
plnit něčí příkazy. Pak se i z vás může stát p-resident USA. A dokonce můžete
pocházet odkudkoli.
A při týhle příležitosti se
mi v hlavě zároveň se starostí o Renet ihned vynoří nejenom GP, ale i
sasko-kobursko-gothajská dynastie pocházející z okolí Hannoveru. Ta která je od
časů Jířího V. zvána Windsory. A ihned mi na mysli vytane jejich krutost
spojená s tužbou po světovládě. Jež nakonec způsobila faktický vytvoření
obrovskýho, koloniálního imperia, který cílevědomě začal budovat už jeho předek
Jiří IV. Tuhle krutost, nenažranost a zavilost měli, a podle svýho chování
stále mají i současní Windsorové v genech. A to nejenom od saskejch předků. Ale
i přes Marii z Tecku, bábinku to královny Alžběty II.! Což bylo příbuzenstvo i
z literatury velmi známýho valašskýho knížete Vlada III.
Ten vešel ve známost jako
Dracula (syn draka), či Drac (čert). Po otci byl členem Dračího řádu, kterej r.
1408 založil uherskej král Zikmud Lucemburskej. Vlado se v karpatský kotlině a
okolí paradoxně etabloval zároveň jako patriot Valachů (která po bitvě u Moháče
r. 1526 na dalších skoro tři sta let patřila k Turecku), ale i jako panovník,
poskytující mocnejm nejvyšší úrovně mnoho jimi využitelnejch možností. A proto
zde byl manipulován kde kým. Nejenom díky svejm vlastnostem, ale hlavně proto,
že tato území na kterejch se osobně vládou podílel jako kníže Valachů...
obývaly vzdělaný, spořádaný a pracovitý kmeny jeho soukmenovců, Slovanů. A ty
bylo potřeba zapřáhnout, zotročit a do budoucna z nich učinit mnohá stádečka
poslušnejch a tupě věřících křesťanů.
Vlado byl odvážnej, šikovnej
a neslitovnej válečník. Nedělal rozdíl mezi Turky a Slovany. Možná proto, že
jako příslušník elitního, rytířskýho Řádu Draka věděl, jak to s pojmen bílá
rasa a jejími různými kmeny v pravdě je. Ale ten člověk měl ne příliš
obdivuhodnou zálibu. A tou bylo po bitvách hodovat uprostřed kůlů, na kterejch
byli naraženi jeho poražení nepřátelé. Traduje se, že byl za svoji neobyčejnou
krutost na čásek „zašit“ králem Jiříkem z Poděbrad na Budíně. Toť však pouze
historickej střep o jehož věrohodnosti toho příliš nevíme...
A já toto Lukaševičovo
mordýřsko-geograficko-geneticko-mocenský téma záměrnýho odcházení a návratů
bílý rasy sem a tam po mnoha kontinentech, a rovněž od Veduň a Vedunů se
svědomím až po lidi typu Drákuly, Bandery, Jaceňuka a Porošenka shrnu tímto
nádherným podobenstvím, jež Lukaševič uvádí. Cituji:
Po
mořském břehu se vlekl vyčerpaný poutník, a kdykoli se ohlédl, spatřil v písku
pouze cestičku vlastních stop. Už začal ztrácet vědomí, když v tom si povšiml,
ještě další dlouhé řady stop. Zvedl oči a vedle sebe uviděl Boha, jenž mu řekl:
„Neztrácej naději, nikdy tě nenechám samotného. V každém okamžiku tvého bytí,
dokonce i v těch nejtěžších chvílích budu stát při tobě“.
Minul
celý poutníkův život, přičemž se šedovlasý a vyčerpaný dál trmácel po pobřeží
oceánu času. Když se naposledy ohlédl zpátky, spatřil, že se občas obě cestičky
stop překrývají a zůstává za ním pouze jedna, která představuje jeho osamění v
těch nejtěžších životních chvilkách. V onen okamžik poutník zakřičel na Boha: „Pane,
jsi lhář, nechal jsi mě tu samotného, jen se podívej na ty
nejnebezpečnější dny v mém životě, a tam jsou pouze a jen moje stopy.
Bůh tiše
odvětil: „ Můj milý, pleteš se, nejsou to tvoje stopy, ale moje, neboť v
nejtěžších okamžicích tvého života jsem tě nesl v náručí“.
Toto je přeci obrazný a
téměř něžný, ale už pozdějším pravoslavím pokroucená forma příběhu zotročení
bílý rasy. A to od dávnejch dob kontinetu Mer, přes následnej výsadek v
Bělovodí. Pak dál a dál přes děje výše popsaný až do našich dnů.
Symbolem je tu vyčerpanej
poutník opouštějící potápějící se Mer. Později pak přelidňující se Bělovodí.
Dnes jím jsou migranti ze západem rozbombardovanejch a dočista rozvrácenejch
zemí Blízkýho Východu, Afriky, Afganistánu a rovněž z rozeštvaný Ukrajiny. Proč
toho ucaprtanýho jedince podpírá bůh? A proč on ani nikdo jinej nepodpírá
současný migranty? Je snad v tom prvním případě přítomna jen ona „lícová“ věky
zasutá vzpomínka na vesmírný Asy? Či v tom druhým je zas nespravedlivě vložena
pouze ona „rubová“ realizace fatálních trestů za minulá, současná i budoucí
provinění lidskýho rodu?
Bůh však tiše odvětil:
„Můj milý, pleteš se, nejsou
to tvoje stopy, ale moje, neboť v nejtěžších okamžicích tvého života jsem tě
nesl v náručí“...
5. kapitola
Jo, Renet může mít ve
Windsor-landu problémy všeho druhu. K sakru, kde mám zas telefon? Anglie už
dnes nevítá přicházející s otevřenou náručí, jako po druhý světový válce. Aha,
tady seš, ty techno-potvoro! A proč se ten mrňavej krám válí na záchodě a ke
všemu pod umyvadlem?
Matěji, zajeď do Anglie,
ozve se mi v hlavě.
Do Anglie, jo? A kdo vlastně
seš, rado? To se musíš, Amadeo, ozvat zrovna teď, když přemejšlím o tom, jak
zvládnu let do Ang…? A slyším známej, temnej smích: Ale já nejsem, Popleto,
Amadea. Já jsem Renet!
No teda, ty taky, Brute? A
takhle na dálku vnímáš moje myšlenky? To se asi bavíš, co?
Ha, ha, ha, ha. Žádný
myšlenky, Matěji, ty sis asi hrál s mobilem, že? A podařilo se ti nechtíc mě
prozvonit. A když jsem zvedla telefon a uslyšela tu tvoji samomluvu, začala
jsem se chechtat.
Ale jakto, že tě slyším,
Renet, dyť nemám telefon u ucha? A přeci víš, že jsem trochu-dost, rockově i
symfonicky na uši slabší.
No to je, Matěji,
jednoduchý, asi si telefon z nervozity žmoulal a mimovolně jsi aktivoval po
vytočení čísla i funkci reproduktoru. A proto mě slyšíš.
Copak ten zasranej krám má i
reproduktor?
S tebou je fakt, Popleto,
docela sranda. Jo, a posranej může klidně bejt, ne? Dyť si před chvilkou
lamentoval, že se povaluje na záchodě!
A jak víš i tohle? A nech
toho chechtání!
Matěji, ještě, že je ve
škole přestávka a zrovna teď tady na chodbě nikdo není. Protože by si mysleli,
že jsem nejenom Češka, ale dokonce i trávou zkouřený individum chechtající se
nějaký ve svým rauši vzniklý fantastmagorii.
To už po pár měsících studia
myslíš na Mgr.?
Proč?
To je přeci titul, ne? Tady
u nás ho má teď kdejakej osel! Teda pardon, Renet.
Matěji, v Anglii je to s
titulama jinak, víš?
Nevím. Copak v tom zázračným
Windsor-landu není magor, titul?
Hele, na to, abych tohle
posoudila, jsem tady krátce. Ale je štěstí, že třeba nejedu autem. Protože
začít se v autě takhle chechtat, tak o něj ségra přijde.
Proboha, voni se ve
Windsor-landu řidiči nesměj chechtat?
Jo můžou, ale ne Češka, víš.
No teda? To slyším fakt
prvně. Třeba naši cikánští utečenci si tam stěžovali na kdeco, ale že by se
nesměli chechtat v autě, tak to jsem fakt nezaregistroval.
To není ouřední zákaz,
Matěji. Jak víš, tady se jezdí vlevo. A kdybych se přitom chechtání
nesoustředila, tak by ségra fakt o to vozítko přijít mohla, víš?
To by jí ho policajti za tvý
chechtání zabavili?
Ne, Matěji, já bych jí ho
nejspíš, chechtaje se, rozbila!
No teda, ta Anglie je fakt
na palici! Už jenom to jejich výstřední ježdění vlevo, co?
Někdy trochu jo.
Tak mám teda letět, Renet?
Jo, ale žádný šulení s
astrálem, jak jsi o tom uvažoval. Chci tě, Matěji, naprosto kompletního,
chápeš, a s kufříkem!
Jak to prosím tě myslíš?
Kompletní a s kufříkem... Vo tom nic astrální teorie nehovořej. V tom stavu
přeci nelze bejt kompletním Matějem. Protože pak by se moje tělo muselo
povalovat v Podmoklanech, ne? A ten kufr by mi v tom přeci činil nepohodlí.
Proto ti, člověče, znovu
opakuju: žádný pokusy o astrál!
Žádnej astrál, jo... A k
čemu je nutnej ten kufřík?
Matěji, řekla sem jasně,
letadlem a výhradně s kufříkem.
Hm? A co do něj mám dát?
No, třeba ponožky, trenky a
pyžamo.
Ale já žádnej kufřík
nevlastním.
Tak aspoň pingl, člověče!
Vlastníš ty vůbec pingl? A dej do něj cokoli, voni by tě bez zavazadla možná už
ani na Ruzyni do odbavovací haly nepustili.
A proč?
Protože by tě mohli
vyhodnotit jako ne-solventa.
Co to je zas za
demokraticky-ekonomickou pitomost? Ne-solvent!
To je, Matěji ten, kterej
nemá čím solit.
Copak já budu v Anglii něco
solit?
To je jenom jako! To je
slangově platit, víš?
Aha platit. Hm, snad si ty
vyčůraný ex-kolonialisti nemyslej, že zrovna ten můj pingl bude samý prachy?
No, Matěji, voni by tady v
Anglii byli nejrači, kdyby jima byl přímo nadupanej.
A proč? Přeci nenadupu
prachama pingla. Dyť by pak nemohl obsluhovat!
Já myslela pingl na zádech,
člověče!
No právě, copak je normální
přihrnout se ke sv. Havlovi na Ruzyň s nějakým číšníkem na zádech?
Prosím tě, Matěji, už někam
toho pingla polož...
A prosím tě kam?
Třeba na trávník.
Ty jsi ve Windsor-landu s
tím jejich Golf-proudem snad úplně a dočist zblbla. Já ho ponesu po schodech
ven a tam s ním snad majznu do závěje. Uvědom si že v Čechách na Vysočině je
ještě zima. A trávník je pod závějí, ženská! Ty seš fakt asi posedlá nějakým
divným pinglem nadupaným prachama. Copak je to normální?
Dobře, Matěji, promiň. Tak
tedy ani kufřík, ani pingl, ani číšník. Já to s tím nadupaný pinglem prachama
myslela obrazně. Jako že... když má někdo kufr nadupanej penězma, tak by do tý
Anglie klidně mohl přilítnout v letadle sám.
Sám?
Neskákej mi do řeči,
člověče! Jo, v letadle, který by bylo tvoje, chápeš?
Tak tohle by se jim šiklo,
anglánskejm Sasům, co? A soukromý letadlo? To je nejspíš víc než kredit v bance,
že? Copak jsem nějakej Krejčíř, nebo ten současnej řepka-financ-Babiš? Ale,
Renet, dyť já se letadlem bojím.
Aha, ale jak už jsem řekla.
Kompletní Matěj! A výjimečně jen s pinglem, trenkama, ponožkama a pyžamem. Čao!
Celá Renet. Aspoň že mi
povolila toho zatracenýho a kruci, proč zrovna jeho? A kam mu mám nacpat ty
trenky, ponožky a dokonce pyžamo.
6. kapitola
Komplet! A nikoli s
číšníkem, ale pouze s pinglem jsem skutečně dorazil do Londýna. Ale to moje
putování z Londýna do Southamtonu by se asi nejspíš vůbec neuskutečnilo,
kdyby...?!?
Moji angličtinu totiž tvoří
akorát ha, ha, ha, my name is Matěj, a good morning. A v Londýně zrovna teď
nebylo kromě mne nic k smíchu. Taky tu nebylo žádný ráno, ale podvečer! Proto
zde byla nulová šance na důkladnej jazykovej ranní tréning. No vidíte, další
slovíčko, tréning, ale zas nikde v dohledu žádnej stadion. Stál jsem před
letištěm jako pitomec a tajně jsem zadoufal, že třeba kolem pojede nějakej
autobus s obrovským nápisem Southampton - Renet. Já za ním tryskem poběžím a na
jeho první zastávce do něj houpnu a bude to. To víte, to jsou moje návyky ze
vsi na Vysočině, kde ještě dneska je možný stopnout někde na okresce místní
autobus.
Ale představte si, najednou
mi někdo poklepe na rameno. Honem dělám, že mám moc na spěch a chci prchat. Ale
ono se ozve česky, ty vole, kam bys zdrhal? Otočím se a proti mně stojím já, a
lautr sám. Pak huronskej smích a vidím, naprosto už popletenej, za svým levým
ramenem chechtající se svou dávnou kamarádku, která už nejmíň padesát let žije
tady v Londýně.
Ženská, co blbneš, já
myslel, že to jsou nějaký ezoter-London-kejkle! A ihned jsem dostal pusu jako
Brno.
A jak to, Hipi, že jsem tě
při otočení neviděl celou, ale jen tvou nejspíš „trochu“ uťatou hlavu pověšenou
za mým ramenem?
To ses lek, co? To tady ty
prdlý Angláni nainstalovali nějaký pitomý laser zařízení se zrcadly, aby každej
buran z venkova byl udivenej tím jejich protivným, suchým cherry humorem. A
nebo je to součást sledovacích programů, co nám tady už lezou do postele i
doprdele.
Jo?
A nelekl ses spíš stařenky?
Jo, stařenky, hm? Dyť ty
ženská odjakživa a to i dnes... „koukněme se“ vypadáš furt jako nějakej hipík?
A všichni hipíci jsou přeci mladý, mladší a mlaďounký, ne?
Jo? A pak už jen mrtvý,
Matěji! Ale ta košilatá, květinová a dlouhovlasá vyobrazení, co tak milujou na
svejch nezralejch vlastních parte, jsou fakt milá a k poblití.
Hipi, jak tě tak poslouchám,
ty seš furt stejně prdlá a pravdu-říkající. A soudruh předseda s tajemníkem
národního výboru z tebe byli vždycky tak vyjevený, že honem mazali do místní
putiky na těch svejch deset souprav. Rum-pivo, rum-pivo, rum...! A jak víš,
byli to sice soudruzi, co ovšem netušili, že maj na čele neviditelný znamínko
trockistů, tedy šibenici.
Jo, to teď rádoby levičáci
přetřásaj i po londýnskejch kavárnách. Dřív byl trockista tak nanejveš duševní
úchylkou a dneska je to sakumprásk ideologie. Zvláště po tom průseru na
Ukrajině.
Hm? To je fakt, od nich po
víc než padesáti letech velkej informační skok. A jak ses právě k tomuhle
tématu dostala, Hipi?
Ale, Matěji, na takovouhle
pitomost teď nemáme čas.
A proč?
Protože je konec února a ty
si dnes konečně dorazil k Témži.
Hele, Hipi, když už zmiňuješ
tuhle „významnou událost“, nezapomnělas, že vždycky, když jsi přijela do
Studence z toho vašeho zázračnýho kapitalismu, tak jsi mi říkala: No, zase ses
u mě nestavil a už nám brzo bude dohromady skoro sto let. A já ti vždycky
odpovídal našim aktuál-součtem. Neboť jak jistě víš, od svý tety učitelky, tak
jsem byl už od první třídy velmi proslulej svým zvláštním matematickým
počínáním a výpočtama. Nevím proč, ale nikdy nebyly v souladu s tvrzením tvý
tety. A tak když se prvně konečně, „čirou náhodou“ potkáváme v Londýně, tak ti
musím sdělit, hele krásko, dneska už nám je dohromady skoro, hm? Moc let!
Chápeš?
Není to sice nijak přesnej
údaj, ale právě proto má účinnost absolutna, že? „Krasavče!“
Jasně, krásko!
A doufám, že přespíš u nás?
To by teda bodlo! Ale zejtra
musím bejt v Southamptonu.
A co na tý vsi propánajána
chceš dělat?
O jaký vesničce to mluvíš,
Hipi?
No, Southampton! Dyť tam
prej chcíp pes a veverky dávaj dobrou noc.
Hele krásko, a dávaj tam i
dobrý ráno? Já totiž do Southamptonu jedu za ženskou, víš?
Za ženskou? A do
Southamptonu, copak seš snad teď teplej, Matěji? Dyť tam prej jsou jenom samý
tento, zpocený, smradlavý, vožralý a furt páku dávající námořníci.
Hipi, ty kecáš, vid!
No, možná. A kolik mu prosím
tě je, Matěji?
A komu?
No tomu mariňákovi.
Dvacet dva. Studuje tam a
jmenuje se Renet.
Tý vogo! Renet, von je
Francouz, jóóó?
Žádnej Francouz, ale vona.
Herečka, zpěvačka a tanečnice, víš?
Já se z toho picnu, člověče!
To tě snad ani nesmím vzít s sebou domu. Dyť bys mohl tomu mýmu staříčkovi
ublížit. Von má velkej problém z tý svý intelekt-sedavý a furt na prdeli práci,
tedy homeroidy, víš?
Neboj, Hipi, Renet je fakt
ženská.
No, já teda nevím, jak vy z
toho „hm?“, druhýho břehu to máte rozdělený, ale není na tebe přeci jenom moc
mladej? Dvaadvacet!
Víš, Hipi, on je opravdu
ona. To sem jen reagoval na ten tvůj kec vo Southampton-sailors and sea-man, či
jak je titulujete? Ona je fakt mladá, krásná ženská a kolegyně z pár mejch
autorskejch čtení loni v létě, víš? Vystupovala se mnou, čtouc part Amadey v
našich templářskejch forbínách. A když pak mezi četbou hraju a zpívám písničky,
tak ona improvizuje. Tancuje, zpívá a dělá šou, víš?
No, to mě trochu utěšilo!
Ženská? A fakt dvaadvacítka, Matěji? Dyť tě to dítě zabije, člověče!
Ale já s ní mimo ty čtení a
touhu ještě nikdá nic neměl!
A proč za ní teda jedeš do
Anglie? A v zimě? A jak tě znám, tak určitě na blind, žejo?
No, úplně na blind ne. Tedy
datum a čas jsme si nedohodli.
To seš celej ty! A co když
zrovna nebude mít volno nebo v tom pitomým přístavu vůbec nebude? Vždyť jsi
říkal, že studuje a maká, ne?
To mě teda nenapadlo. Tak jí
zavolám, ne?
A máš s sebou telefon,
člověče?
K čemu? Copak tu nejsou
budky?
Víš, tady už dávno žádný
budky nejsou. Protože je barevný natruc bílejm vždycky rozmlátili.
Hipi? A nebylo to obráceně?
To je fuk!
Neříkej...
Matěji! Ty nevíš, že právě
tohle bylo tím nejzávažnějším důvodem, proč byly vynalezeny ty mrňavý, vlezlý,
mobilní šmejdi? A každej normální Anglán těch krámů má několik.
Hm? Ale v Podmoklanech jedna
budka furt je, Hipi.
A je obrněná?
Dyť víš, že u nás mimo
slušnejch Červeňákovejch a Bílejch žádný barevný nejsou.
Nojo, Matěji! Teď už chápu
proč se ti evropští a USA-multikulturalisti tak vztekaj. Vy totiž asi nechcete
tu jejich upřímně míněnou nadílku z jihu přijímat, co? A to je pro ně velká
drzost!
Ale, Hipi, neutíkej z
tématu! Ty mobil máš?
Mě do toho nepleť!
Musím, kdo jinej by mi teď a
tady toho šmejda půjčil? Když jste rozmlátili ty telefon-budky.
A co když ti řeknu, že ten
krám s sebou nemám?
To by ses usvědčila ze lži.
Protože jako panička Anglána, jich musíšm mít po kapsách habaděj, jak jsi někde
výše neprozřetelně uvedla.
Tak jo, Matěji. Já ten krám
mám, a dokonce u sebe. Ale můžeš mi říct, co tý Renet hodláš oznámit?
No, že jí miluju!
Ty letíš do Anglie říct jí,
že jí miluješ?
Nejspíš jo.
A co myslíš, že ona na to?
To nevím. Ale proto se do
Southamptonu na to jedu zeptat, chápeš?
A to ses jí nemohl rovnou a
bez zbytečný ztráty času zeptat doma a zadarmo?
Mohl. Ale já se styděl. A
navíc jsme spolu strávili pouhejch pár hodin.
No právě. Von se chudáček
„celejch pár hodin styděl“? Ty seš vopravdu Matěj!
Asi jsem fakt vyfasoval
přiměřený jméno, co?
Jo, ty jedno přiměřený jméno.
Hele, támhle za rohem mám auto a zejtra si s tebou ráda udělám vejlet do
Southamptonu. Beztak jsem tam nikdy nebyla. A ty, jak na tebe koukám, ty bys
tam určitě netrefil. Umíš vůbec něco žbleptnout anglicky?
Yes, I am just, českej,
kdysi hipík a good morning. Pak to dorážím slovem tréning a to vše vždy se
zářivým šklebem ala Jack Nicholson.
To je fakt moc pěkný,
zářivej šklebe! Ale co, konečně jsi do Londýna dorazil.
A představ si krásko, že až
do tý starý - a jak se říká, prej furt dobrý - Anglie.
Víš Matěji, vona tahle země
už dávno není tou starou dobrou Anglií. A myslím, že jí ani nikdy nebyla! Tou
jí pro nás v Čechách dělala pouze „Lady železná opona“.
Jóóó?
A pak už jenom ona lepší
úroveň chechtajících se liber pro místní i pro nás tehdejší přistěhovalce.
Železná opona byla sice pitomost, ale řekni, kdo z lidí občas nechce skočit
přes plot? Ovšem teď v poslední době si tady tuhle zeď kolem sebe začínaj znovu
stavět nejenom bohatý, ale už i obyčejný lidi. A víš proč? Je tu
pře-cizincováno a dokonce pře-etnikováno a jak víš „všeho moc škodí“. A taky
lidi konečně přestávaj věřit mediálním kecům o zázraku jménem
„multikulturalismus“. A proč? Protože už nevěřej lautr ničemu. Tedy, když
přestali věřit mediím.
No vidíš, Hipi, tohle tvoje
sdělení na úvod pobytu tady, od skoro místního, a navíc znajícího i poměry v
Čechách, by měl slyšet každej pro-západník lačnící po instalaci
Windsor-landu-praktik v Čechách. Škoda, že tohle nezaslechla před časem Renet,
která se sem hnala s touhou se tu učit a žít.
Učit, Matěji? Copak ona
ještě neví, že zvláště Anglie je jednou ze zemí, kde tyhle kejkle o stádu a
pastýřích promejšleli a vytvářeli ti, co odjakživa vládli světu? A do toho
samozřejmě patří i pedagogický teorie a školní osnovy. A ty odjakživa
podporujou tupost, blbosti a nikoli harmonii. Protože když tě nenaučej doma a
ve škole tvořit, tak už máš nárok dostat pouze a jen diplom „Kopíranta“. A
celičkej svůj život budeš jen a jen ušmudlanej od kopíráku! Je pravda, že se tu
dá dobře naučit jejich řeč. Jenomže oni z tohoto jazyka chtěj vytvořit jeden z
nosnejch pilířů novýho světovýho řádu. Ale Renet už jistě na tyhle svinstva
narazila sama.
Hipi, tebe už taky bacil
nějakej kolem letící konspirační vir, co?
Ne, Matěji nejsem načnutá,
ale jen votrávená tím fuj-tajbl vlezavým stavem současný globální reality...
7. kapitola
Po týhle zvláštní
„Hipi-tirádě ve Windsor-landu na Windsor-land“ vám musím popsat něco, při čem
jsem se tak trochu znovu narodil. A co mi paradoxně pomohlo vyrazit za Renet do
Anglie.
Odehrálo se to v trochu
opomíjeným teritoriu panování matičky Země, tedy mezi nerosty, půdou a říší
rostlin rovnou za mojí chalupou, což je souhrnně první, hmotná triáda našeho
bytí.
Možná si budete myslet, že
se Matěj už úplně zbláznil, když téměř až na pár výjimek ztratil kontakt s
jevem Amadea. A teď ke všemu na nějakou dobu už i přímý spojení s Renet. Jistě,
do určitý míry je to tak! Ale já si myslím, že jsem se úplně nezbláznil. A jen
naprosto v reálu vylezl po odpolední siestě z postele, a jda do vlhkýho,
větrnýho a příliš teplýho únorovýho podvečera na stráň za chalupou, jsem
nejspíš potkal svýho prvního, opravdu i fyzicky zažitýho déva. Nebo snad
potůčkovou vílu, či škádlivýho skřítka? Říkám to takhle zdlouhavě proto, že se
v nich ještě nevyznám.
Ale proč to vlastně
popisuju? Protože při tý siestě jsem usnul jako špalek. A zdál se mi sen
ne-Sen. Copak se lidem běžně zdaj sny o tom, čemu vědátoři říkaj energetickej a
informační prostor? No, to fakt vypadá, jako že se ten postarší pán už úplně
zbláznil, že?
I když ten chlápek si furt
říká, a to ještě i teď, když to sepisuju, že nezblbnul, ale snad i trochu
zmoudřel. Protože se konečně s chutí a cíleně uvelebil v hologramu jedný
nádherný rostliny a toho, co vytváří její životní prostor.
Doputoval jsem k tomu docela
pozdě, protože mi bude 68 let, a klíďo si přidejte i fórek, „no konečně a
doslovně“ je dědek tam, kam furt mířil a patří“. Tedy do kytek a půdy. Jo, máte
absolutní pravdu! Jsem konečně tam, kde se měl tenhle retarda za normálního
okolností vývoje a vzdělání ocitnout už jako děcko, nanejvejš jako
puberťák.
A co, že se mi vlastně
zdálo?
Jo, zdálo se mi o poušti.
Místy písečný a místy kamenný. Sem tam nějakej ten kaktus a pichlavý křoví. Pak
bodlák, ano vážení bodlák, ale s nejkrásnějším květem, jakej jsem kdy viděl. A
s tak úžasnou vůní, že bylo lehoučký pochopit tu povídačku o Marii, která vždy,
když vyprala Ježíškovi plínky, tak je chodila věšet a sušit ne na plot či na
šňůru, ale na úžasně vonící bodláky...
Pak jsem najednou viděl a
přímo v nejvyšší přírodní kvalitě i slyšel tu scénu. V tom snu si povídaly
kameny s křovím a prach s pískem. Křoví zas hovořilo s pavučinou, ona s bodláky
a tihle všichni dohromady vedli rozhovor se sluncem. Vítr pod nimi lehounce
pohyboval jejich stíny, kde se schovávala ještěrka a malinkej hádek. Všichni
voněli tu božskou vůni bodláků a občas s gustem stále větších znalců mrkli na
ten nádhernej květ a vzájemně i na sebe. Čekali. Všichni čekali. Protože nebylo
kam spěchat. Celej svět čekal. A vlastně na co?
No přeci na déšť. Chápete
lidi? Sice jsem to tam někde nahoře pitomě nazval energetickým a informačním
tento! Ale ve skutečnosti, vážení, to bylo takhle prostý...
Autor: Matěj
Kdo si chce zakoupit zde uváděnou knihu, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde:
http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861
https://www.youtube.com/watch?v=5cWv5EiUgw0
OdpovědětVymazatAhoj SOROSI http://www.czechfreepress.cz/amerika/yellowstone-bod-nenavratnosti-jiz-prekrocen-vedci-utikaji-z-usa.html
OdpovědětVymazat