Ahoj, templáři! 2 část / kapitola 12 - 13

12.  kapitola

Na jednom ze mejch čtení mě nedávno jeden posluchač požádal, ať se mu pokusím vysvětlit, co to znamená, že žijem v iluzi?

A pane, mohu to spojit i s životem v realitě? On na mě chvilku koukal ... a pak přikývl.

A hlavou mi táhlo přibližně toto. Má vůbec smysl vysvětlovat něco, co nejspíš neexistuje? Iluze! Něžná i krutá, uspávající, podprahová melodie. A Realita? Rovněž tak něžná, krutá i uspávající, ale tady už ne jenom podprahová melodie! Možná to je jejich jedinej rozdíl. Ale co kdyby tyhle dva binární výrazy nějakým chybným překlepem systémní klávesnice úplně splynuly? Copak nejsou ta slova projevem jedný energie? Co by se asi přihodilo? A představte si, že ony splynuly už kdysi dávno a ne teprv před érou počítačů, ale už dávno a dávno před prvním počítadlem.

Víte, vždycky jsem měl problém s těmito slovy. Realita, iluze, vhled a je jich  celá fůra. Ale kdo tuhle svízel nemá? Vždyť je to téma přítomný ve všech pojednáních mystiků o mystice a mysteriu. Je to i problém vědy, co si říká exaktní či humanitní. Je to problém všech a všeho lidskýho konání.

Proto jsem se sám sebe zeptal, kdo, „zrovna teď a tady“ s těmito slůvky problém nemá? A odpověď, alespoň tedy pro mě byla jasná! Co takhle v jistejch chvilkách muž a žena, nebo prostě partneři? A vydal jsem si příkaz, ať jsem teď zrovna všem i sobě za vola, což vykazovalo nezvykle vysokej stupeň pravdy a taky zodpovědnosti k onomu vnějšímu, ale rovněž i k tomu vnitřnímu tazateli.

Víte pane, já to zrovna teď s Iluzí a Realitou nemám vůbec v hlavě srovnaný, protože mi oba výrazy jako všem „skorokumštýřům“ splývaj. A když už jste tu otázku položil, tak mám pocit, že jsou to jen naprosto zbytečný slova. Ale zkuste tuhle otázku položit svý ženě nebo milence potom, když se vám fakt, ale opravdu fakt … povede ji uspokojit. A pak se třeba jednou někdy potkáme a proberem to u piva, jo?

Realita, Iluze, nejsou to jen binár pastičky vhodný akorát pro cvičený a poslušný myšky? Dneska jsme samá analýza a samej analytitk! A vypadá to, že i do budoucna budou tyhle nic nevyjadřující, byť zdá se protikladný slova ve stále větším rozporu s tím, co nejenom mystici, ale už i někteří vědci o světě dnes říkají. Je to přesně tak, jako když jeden kvantovej fyzik vyjadřoval svůj údiv nad nevysvětlitelným počínání těch mrňavejch kvant-potvůrek. No řekněte, jak je možný, že přestože toho mrňouse vidíme, nedokážem určit jeho polohu? A když víme, kde se nachází, tak tu kvant-mršku prostě nevidíme! Co je tady Realita a co je Iluze? Není to snad, vážení, na-palici?

Jo, nějak tak to asi s tou námi přijímanou dualitou bude. A je to pouze proto, že v současným Systému je naprosto vyloučeno, aby se nevhodná informace, tedy ta, co nezapadá a nepotvrzuje status quo, vůbec zveřejňovala! Myslím, že zrovna teď se tajný sejfy, depozitáře a koberece vzdouvaj a praskaj ve švech. Ale paradoxně školní osnovy jsou sto let za opicema. A čímpak to asi je?

Nejspíš tím, že když někdo začne příliš umíněně a umanutě ty informace a souvislosti hledat, a nedej pánbůh je najde, či dokonce někam protlačí, jako třeba Tesla nebo nedávno manželé Světlana a Nikolaj Levašov, tak nemilosrdně přichází aplikace č. 12. Sionskejch protokolů. A hrozí to hlavně při pokusech o vystoupení z toho tady a tam, nebo včera a dnes! Ale to přeci… zas nejsou jen binární výrazy. Tady a tam = všude, a včera a dnes = součástí „furt“. Ne?

 Akorát když to teď po sobě čtu, tak bych možná doporučoval jediný. Představte si, dámy a pánové, že jste opět v první třídě... a u školní tabule, na který je mile sprosťoučká dětská kresbička křídou složená ze dvou tantrickejch trojúhelníků, u který se zbytečně rozčiluje pruderní a nejspíš i hodně pitomej kantor.

A znovu si představte, že se pod těma trojúhleníkama začínaj zjevovat slova, který spolu nejsou téměř v žádný opozici. A jsou to vždy doplňující se formy projevu téže energie, stejně jako ty výše uvedený. Ve starým Egyptě je nazývali párovými, či blíženeckými vlastnostmi a byly součástí nejvyššího egyptskýho zasvěcení.

Adept je musel aplikovat ve skutečným životě. Zkuste si jen představit onu tíhu a odpovědnost podle nich opravdu žít! Proto je naprosto nesmyslný je nazývat protikladnými. Protože takovými je může titulovat pouze zarytej a nanejvýš nezodpovědnej analytik. Prosím, zkuste nad nimi něco jako… meditaci.

mlčení – mluvení...

přístupnost – neovlivnitelnost

poslušnost – vládnutí

pokora – sebedůvěra

blesková rychlost – rozvaha

opatrnost – odvaha

přijímání všeho – umění rozlišovat

nevlastnění ničeho – disponování vším

nevázanost na nikoho – věrnost

schopnost bojovat – mír

pohrdání smrtí – vážení si života

lhostejnost – láska

Seznam je opsán z knihy Zasvěcení Elisabeth Haich.

13.  kapitola

Teď jsem si přečetl poslední kapitolu a docela vyjeveně koukám na to, jak z ní  čouhá obšlapování kolem něčeho, čemu lidi, co se trochu fundovaně motaj kolem počítačů, říkaj softwar, program a z čehož pak vycházejí výrazy jako hologram a tak. Což jistě nekončí jenom u fenoménu mysli, emocí a duality, tedy zřejmě kde-kým a kde-čím manipulovaným programem DNA.

A taky, vážení, způsobu, jak se ten program čte. A hlavně kdo, nebo co ho čte. Někde jsem totiž já, počítačovej analfabet, vyčetl, že to v onom žargonu dělá čtečka. A tou čtečkou je „prej na mou duši“, RNA. A když si dáte dohromady, že když je manipulován program, tak nejspíš může bejt „na uzdě“ i překlad a výklad.

Já, Popleta, bych ho určitě četl jinak, neboť jsem sice blb, ale mám oproti programům jedinou výhodu, tedy  f a n t a s i i. Víte? A taky rozhodně nejsem ve stavu programní subordinace! I když… kdoví, že? Tedy alespoň si dovoluji myslet, že jsem v poloze „vlezte mi na záda, pane matrix“ a pokusit se to s kameramanem a velkým to Slovanem panem Horákem opět všechno přeložit zpět do obrázkovýho písma. No, copak by nám asi vyšlo z takovýho čtení počítačovej záznamů? Myslíte, že se někdo obtěžoval, nebo bude obtěžovat položením takovýhle otázky?

A je to tady zas! Vnímej pekelnej smrad jako rajskou vůni! Vždyť přeci před „myslí a emocema“, tedy vlastně programem, nemusí nikdo nic skrejvat, protože „on“ jede svou lajnu a lautr ničeho si ani všimnout nemůže. Stejně jako zainteresovaní. Ale láska, vážení, to není emoce, ale skutečnost! Ta si neklekne před nějakou plastovou škatulí, plnou elektrickejch obvodů s klavesnicí a obrazovkou!

No a já si celou minulou kapitolu o „iluzi, realitě, vhledu, či o probuzení mystiků“, a dokonce ještě vejš o našem pitomým, pubertálním, bavoráckým blbnutí na silnici mezi Ždírcem a Rybnou myslel, že se bavím, nebo dokonce že cosi řeším. Ale jako řádnej idiot jsem pouze omílal to, co mi v balíčku s mašličkou možná poslal „Big Brother“ prostřednictvím matrixu. On se totiž plete nejenom do běžnejch ekonomickejch, sociálních, existenciálních, ale i do našich rád-o-by ezoterickejch tanečků.

Člověče Matěji, to je teda nadělení! A když budu procházet Templáře kapitolu po kapitole, tak to tam na mě bude čouhat jako extra šibenice a z každý stránky nejmíň jeden oběšenec, pokud tedy – ona – nebude mít dva nebo tři háky.

Proč si furt naši rodiče, kněží, učitelé, lékaři, politici a všichni ti, co pracujou na programování lidský mysli, jsou schopní vzájemně potvrzovat, že emocí je i LÁSKA?

Vidíte ten rozdíl i ve velikosti písmen? No protože si prostě  n e v š i m l i ! Jsem přesvědčenej, že význam tohohle slova napsanýho s velkejma písmenama z celý lidský populace – a sebe nevyjímám – zažilo jen pár lidí. Pár lidí a možná „Obama“. Protože totiž fungujem ve většině případů, jako nevědomá podpora PC-programu, jehož součástí může bejt kdeco! Tedy hlavně a vždy vnucená iluze, nazývaná REALITOU! Iluze času, stárnutí, nemocí, ideologií a taky dobra či zla! Ach jo, Matějí, pár lidí a „Obama“, hm? No… něco na tom přeci musí bejt, když mě to teď zrovna a bez přípravy tento… napadlo, ne?

Ale jak to, že si týhle mý pitomosti nevšimla věduňa Amadea? Snad mě v tom nenechala patlat jenom proto, abych si to takhle kostrbatě objevoval sám? Vždyť já jsem místo toho mohl spokojeně lízt i spadnout s tím svým ptačím mozečkem z útesu! Nebo tady v kopcích honit bavoráka, až si chudák klekne a pokorně zašeptá: Matěji, ty seš fakt ten nejlepší šofér na světě!

Nojo, to je teda situace, pár lidí a Obama...