Ahoj, templáři! 2 část / kapitola 14

14.  kapitola

Probouzím se s tím, že Amadea dneska odjíždí. A poslouchám, jak někdo na dvoře túruje dobře naladěnej šestiválec. Kouknu z okna, můj bavorák stojí před kůlnou. Amadea zabouchla dveře a zamyšleně ho obchází. Vypadá, jako by něco  promejšlela, pak se vrací do domu a zas k autu. Vlezu zpátky do postele a čekám, co to asi MUDr. jde hlavou.

Stoupá po schodech do podkroví, otvírá dveře. Má v puse ukazováček,  prostředníček,  i prsteníček! Tak to bude něco moc důležitýho!

Byla jsi projet mýho bramboráčka?

Jo.

A o čem jste si povídali?

No nevím, protože von je v Čechách čerstvej, žejo?

Jo, stěhoval se z Německa na začátku února.

Je pěknej a není tak tvrdej a někdy dost neochotnej zatočit, jako ten můj vzteklej bělogvardějec Schnitzer se šmolkovým pruhem na střeše.

Já myslel, že jsi mu říkala Šiva?

To by, Matěji, musel bejt červenej, ne?

Tak ho přemaluj.

Já jsem MUDr. a ne lakýrník. A víš, taky má větší kufr a pohodlnější sedačky. Ne ty nemožně hluboký lavory se čtyřbodovejma pásama, co se tak blbě zapínaj a navíc muchlaj dočista všechno, co si na sebe vemu. Jo a představ si, že muchlaj i mě!

No a co, MUDr., Šiva je celý věky dost necudnej, a na ženský!

Jak je, Matěji, starej?

Myslíš Šivu?

Ne, ten tvůj šestiválcovej Compact?

Předposlední rok, co se Compacty vyráběly, tedy rok 2004. Vlastně dyť kecám, jako bych ho snad chtěl prodat. Je z roku 2002.

To jsou teda s tím mým vzteklým bělogvardějcem a jeho modrým čírem sourozenci, žejo?

A proč říkáš, že je vzteklej?

No dyť si to v Borový u kostela viděl, ne?

Ne, tam jsem koukal jen na nezvykle bledou a vystrašenou slečnu, která si zrovna takhle, jako teď ty tady, cumlala mezi slovy… víc než polovinu prstů jedný ruky.

Cumlala, cumlala, no a co?

Nic, slečno.

Víš, Matěji, já se docela s tím divokým běláskem bojím vyrazit na cestu do Itálie.

Tak leť letadlem.

Letadlem, dyť víš, že bych rači šla pěšky než – tento! Já letěla jenom dvakrát v životě. Prvně do Peru, a to jsem skoro nic nevnímla, a teď před Vánocema s tetou sem do Čech. A víš, že jsem z toho taky nebyla moc odvázaná.

Já myslel, jakejže nejseš ranař, a ty seš v tomhle ohledu stejnej posera jako já. Taky bych rači šel do Itálie tento, pěšky. No a co tedy uděláš? Teta přeci za tebe nemůže furt ordinovat.

No vidíš, Matějíčku. A nepůjčil bys mně tohoho tvýho bramboráčka, moc krásný jméno. Nebo rači víš co? My si ty auta můžem rovnou vyměnit, ne?

Ty potvoro!

Bramboráčka si vemu a jeho, toho modrobílýho šmejda, ti milostivě dovolím  přejmenovat na ženskou, a je to!

No, počkej snad bude „to“, a jenom možná! A kolik že žere?

Hele, Matěji, nehraj na mě kšeftmana, já vím, že obchod je obchod, ale dyť jsi ho tady pár měsíců už měl a víš, že se s ním dá jezdit za docela rozumný peníze, ne?

Jo, obchod je obchod, ale starej pán je jenom chudej důchodce a furt na obtíž naší zázračný ekonomice. A s takovýmhle autem bude dost nápadnej a náklady na pojištění budou taky podstatně vyšší než to, co platím na mýho dvouapůllitra. Tahle Z3-coupé má, nemejlím-li se, motor M3 a obsah 3,2 l. A voni teď pojišťovny přihlížej i k výkonu a tenhle laděnej Schnitzer má nejmíň 280, možná taky 300 kw?

Skrblíku, já ti něco navrhnu, ty budeš platit pojištovací náklady na bramboráčka a já na bělogvardějce. Stačí?

No víš, já subverz, jak nám, nevím proč, říkaj, obvykle čtu i hraju za polívku a navíc bych tímhle dobročiněním teď zrovna tobě prokazoval moc dobrou službu, ne? A protože víš, že jsem proti tobě chudej, tak bys z čistě obchodních důvodů mohla hradit náklady na toho s čírem, jako třeba jeho běžnou údržbu. Co říkáš?

Vyděrači! Půlku!

Včetně pneumatik?

Já se z tebe, Matěji, zblázním!

Tak jdi do Itálie pěšky, nebo leť…, MUDr.! Obchod je holt obchod!

Seš vyděrač a zneužíváš mou nevinnou dívčí nouzi. No a co když jsem těhotná?

A já, že jsem prej vyděrač, jo? Gumy a jinak nic… slečno březí!

Co si to dovoluješ, člověče?

To jenom proto, aby nebyly v textu dvě stejný slova blízko sebe, víš?

Dobře, šejdíři, ale jenom dvě gumy, jasný!

Ale Amadeo, víš přeci, že tady na Vysočině potřebuju i zimní pneumatiky, tady to není jako v Itálii… furt samej hýc!

Dobře, šmejde, ale hradím pouze čtyři zimní, ty vydržej víc sezón, a chci od všeho vidět doklady, jasný?

Jako facka, lásko, a tvůj služebníček, miláčku. Ale Amadeo, ještě jsem zapomněl, než odjedeš na jednu moc důležitou věc.

A co tím Popleta míní? Doufám, že už nic o autech?

Jasně, zcela mimo náš zastaralej a spíš už jen veterán-autopark. No, jak bych to řekl… Po čteních a to hlavně po 28. až 30. kapitole, což je v templářským cyklu druhý čtení, se mě posluchači, tedy spíš ženy obvykle ptají, co bych jim mohl sdělit o Tantře, Arajotu a Carezze. Tedy přesněji o tom, jak si partneři při sexu mají vlastně počínat. No fakt, voni se to v tom tisíciletým fofru asi neměly čas naučit, tedy mimo tento, „rychlovky“.

Jo? Indové tohle veleblbý slovo sex neznaj!

To nemyslíš vážně, ženská, přeci nejsme v předminulým století, ale už v řízným a třeskutým globál-pořádku.

Hele junáku, v tomhle jsem já tak nanejvejš v polovině minulýho tisíciletí. A přeci víš, že to pitomý slovo sex nemám ráda. Protože to je patriarchální hovadina, jelikož znamená rozštěpení, oddělení atd.! Ale milování je přeci o lásce a teprv pak o spojení, ne?

Já ti přeci, sv. Tantro, neodporuju, taky si to neumím představit opačně, tomu se pak říká masturbace, ne?

Prosím tě, Matěji, neblbni a neuváděj všechno, jak je tvým zvykem do šílenýho zmatku.

Dobře, a nemůžem to rovnou dělat jako praktický cvičení, víš jedině tak si to budu schopnej zapamatovat, protože zrovna teď po tý naší výměně aut na to mám děsnou chuť.

Fuj, já se lekla, že skončíš u výměny tekutin, hm a ty u aut? I když… dobře tedy, ale jedině, když si, ty jeden praktiku, budeš dělat poznámky!

Amadeo, když budeš postupovat tak, jak to umíš jen ty, můžu ty poznámky psát kdykoli, třeba zejtra, až tady nebudeš. A navíc ruce budu přeci potřebovat na něco jinýho než držet nějakou pitomou propisovačku!

No já to tušila! Propisovačku? I když u tebe je to pravda-pravdoucí!

Co to tu meleš o pravdách pravdoucích?

Nic důležítýho pro pána tvorstva.

Hele, Amadeo, mně stačí zachytit sled a hned pak vytvářím zážitky.

To je přesně ono, člověče. Ty popleteš sled a pak na to ještě sesmolíš nějaký zážitky, který sešmodrcháš dohromady, a protože si nebudeš pamatovat z toho, co ti budu říkat, skoro nic nebo nanejvějš pro tebe zajímavý cviky pánevního svalstva, tak je jako vrchol všeho zařadíš až na samej konec mýho kurzu. Přestože to je jeho samej začátek.

Konec kurzu? My budem dělat nějakej kurz? Já si přeci pamatuju jenom a pouze to, co sám vytvářím.

No vidíš, už teď je to zamotaný. To o tom sledu ti říkám jenom proto, že v Kerale ta pánevní cvičení učej maminky už malý holčičky.

Pro pána krále, chudinky mrňavý! No a co? Když si na to vzpomenu jako na poslední, tak to pak holčička může trénovat doma sama, třeba jako domácí úkol, ne? Nebo mě dokonce - jako už přeci jenom „trochu“ poučenýho - zase někdy a třeba i s maminkou požádaj o asistenci.

Hele, do Čech taky už velmi brzo vstoupí, dle vzoru Norska, juvenil-justic. Tak si, člověče, dej majzla!

Nestraš mě, Mudr., já to myslel jako fór.

Jako for? Blbej fór, a s taxou tak nejmíň desítka, a natvrdo! Už ti to je jasný?

Úúúžasnýý, a na-tvrdo ...