Čím více člověk chce, tím méně dostane.

„Jestliže chcete něco velice moc získat, jste ochotni vsadit vše na jednu kartu, tím vytváříte nadbytečný potenciál, který pak narušuje rovnováhu. Rovnovážné síly vás vrhnou na dráhy života, kde po předmětu, po němž toužíte, není ani památky.

Pokud bychom měli načrtnout obrázek, jak na energetické úrovni vypadá, když je člověk posedlý toužebným přáním, dopadlo by to nějak takto. Kanec se snaží lapit ptáčka. Velmi ho chce chytit a přitom se olizuje, hlasitě chrochtá a dychtivostí ryje zem. Ptáček samozřejmě uletí. Pokud se ale lovec prochází spolu s ptáčkem a tváří se lhostejně, má obrovskou šanci, že ho chytí za ocásek.

Lze rozlišit tři formy přání.

První formou je silné přání, jež přechází do pevného úmyslu mít, a tedy jednat. Tehdy se přání vyplní. Potenciál přání se přitom rozptyluje, poněvadž se jeho energie spotřebovává na jednání.

Ve druhém případě jde o nečinné toužebné přání, které představuje nadbytečný potenciál v ryzí podobě. Visí v energetickém poli a v lepším případě zbytečně spotřebovává energii toho, kdo se souží, a v horším případě přitahuje rozličné nepříjemnosti.

Jako nejzákeřnější se jeví třetí forma, kdy intenzivní touha přechází v závislost na inkriminovaném objektu. Velký význam, jenž mu přičítáte, automaticky vyvolává vztah závislosti, který plodí silný nadbytečný potenciál a ten provokuje taktéž zásadní reakci rovnovážných sil. Obvykle v takové situaci padají prohlášení přibližně následujícího typu: Jestliže toho dosáhnu, má situace se značně zlepší.“ Jestliže toho nedosáhnu, můj život ztratí veškerý smysl.“

„Pokud to dokážu, ukážu sobě a všem, zač je toho loket.“

„Pokud to neudělám, nestojím za nic.“ Jestliže to dostanu, bude to moc dobré.“

„Pokud to nedostanu, bude to velmi špatné.“ A tak dále v různých variacích.

Navážete-li s předmětem svého přání vztah závislosti, zapojíte se do nadmíru bouřlivého víru, kde se v boji za to, co si přejete, vydáte ze všech sil. Nakonec ničeho nedosáhnete a svého přání se zřeknete( nebo ztratíte rodinu, zdraví-Iv). Rovnováha se obnoví a rovnovážným silám bude absolutně lhostejné, že jste tím utrpěli. Stalo se tak kvůli vašemu silnému nutkání naplnit svou touhu.

Naplnění dochází pouze první forma, kdy se přání mění v ryzí záměr, prostý nadbytečných potenciálů. My všichni jsme si zvykli, že na tomto světě musíme za vše platit, že nic nedostáváme zadarmo. Ve skutečnosti však pykáme pouze za nadbytečné potenciály, jež sami vytváříme. V prostoru variant je vše bezplatné. Za splnění přání platíme tím, že dochází k absenci důležitosti a vztahu závislosti, mám-li se vyjádřit ekonomickými termíny. K tomu, abychom se přesunuli na dráhu života, kde se naše přání mění ve skutečnost, nám postačí pouze energie ryzího záměru. Nyní si uvědomte, že za ryzí úmysl označujeme jednotu přání a jednání za nepřítomnosti důležitosti. Čistý mi připadá například svobodný úmysl dojít si do trafiky koupit noviny.

Čím vyšší hodnotu budete událostem přikládat, tím pravděpodobněji skončí neúspěchem. Jestliže tomu, co máte, ještě přisoudíte podstatně vyšší význam a pokud si dané věci i velmi vážíte, rovnovážné síly vám ji nejspíše odejmou. Vyznačuje-li se to, co chcete získat, také příliš velikou důležitostí, pak to stěží získáte. Nezbytně musíte snížit laťku významnosti, důležitosti.

Představte si, že jste dokonale poblázněni novým autem. Odfukujete z něj pylová zrnka, ochraňujete a obletujete jej, bojíte se, abyste jej nepoškrábali, obecně řečeno hýčkáte jej a zbožňujete. V důsledku vašeho počínání vzniká nadbytečný potenciál. To vy jste vozidlu přiřkli tak zásadní význam. Jenže ve skutečnosti se jeho významnost v energetickém poli rovná nule. Rovnovážné síly však brzy najdou někoho, kdo vašeho miláčka zmrzačí. Nebo nakonec vy sami, pokud budete přespříliš opatrní, někam zapadnete. Postačí, abyste auto přestali zbožňovat a začali k němu přistupovat zcela běžně, už tím pro něj nebezpečí výrazně klesne. Chovat se normálně vůbec neznamená bezstarostně. Vozidlo můžete dokonale ošetřovat, aniž byste z něj dělali idol.

Utkvělé přání mít, v sobě tají i druhý aspekt. Existuje názor, že pokud člověk něco doopravdy moc chce, může toho dosáhnout. Mohlo by se vám zdát, že lze předpokládat, že velmi silné přání vás vynese na dráhu života, kde se dokáže splnit. Jenže tak to není. Jestliže vaše přání již přešlo v závislost, v jakousi psychózu, až hysterické usilování o to, abyste dosáhli svého, ať to stojí, co to stojí, znamená to, že v hloubi duše už v jeho splnění nevěříte, a tedy vysíláte záření se „závažnými poruchami“. Nepodporuje-li vás víra, snažíte se ze všech sil sami sebe přesvědčit, čímž se potenciál ještě více zahušťuje. Hrozí nebezpečí, že byste na „dílo svého života“ mohli ztratit i celý život. Jediné, co lze v takovém případě udělat, je to, že snížíte důležitost vytčeného cíle. Jako by to byly noviny, pro něž si jdete do trafiky.

Silné přání čemukoli se vyhnout představuje logické prodlužování nespokojenosti s okolním světem nebo se sebou samým. Čím silněji se toto nutkání prosazuje, tím větší síla se kupí v nadbytečném potenciálu. Čím více inkriminovanou věc nechcete, tím mohutněji narůstá pravděpodobnost konfliktu. Rovnovážným silám je lhostejné, jak bude rovnováhy dosaženo. Lze jí docílit dvěma způsoby: buď vás od konfliktu odvést, nebo jej vyvolat. Nejlepší by bylo, kdybyste se nevraživosti vědomě zřekli, abyste nehromadili nadbytečný potenciál. Ale to ještě není vše. Když přemýšlíte o tom, co nechcete, vyzařujete energii na frekvenci té dráhy, kde se to musí stát. Vždy dostáváte to, co aktivně nechcete.

Probíhá doslova následující. Člověk se nachází na slavnostní audienci na velvyslanectví, všichni okolo vypadají důstojně, kultivovaně, vyrovnaně. A vtom dotyčný začne divoce máchat rukama, dupat nohama a zoufale křičet, že nechce, aby ho každou chvíli odvedli pryč. Samozřejmě se objeví ochranka, bere podivína pod rukama, zatímco on protestuje a křičí – oni ho přesto pomalu vyvedou na vzduch. Popsaný obrázek je ve skutečnosti příliš nadnesený, ale na energetické úrovni vše probíhá s touto intenzitou.

Podívejme se ještě na jeden příklad. Řekněme, že vás uprostřed noci vzbudí hluk u sousedů. Chcete spát, zítra jdete do práce, ale u nich veselí právě vrcholí. Čím více budete chtít, aby zmlkli, tím pravděpodobněji se hluk protáhne ještě na dlouho. Čím více se budete zlobit, tím bude zábava divočejší. Budete-li je dostatečně nenávidět, lze zaručit, že se takové noci budou opakovat stále častěji. Na řešení daného problému lze aplikovat metodu lhostejnosti. Utlumení také dosáhnete v případě, budete-li k nastalé situaci přistupovat ironicky(velmi dobrá osvobozující metoda Iv). Také je možné vše zcela ignorovat, nedávat najevo žádné emoce ani zájem, ale to bude pro mnohé dost těžké.

Nyní můžete analyzovat a posoudit, kde jste sami přecenili význam nějaké záležitosti a jaké problémy jste kvůli tomu nakonec museli řešit. Vyvíjí-li se všechno úplně špatně, ponechte důležitost stranou, setřeste ze sebe vztah závislosti a umíněně vysílejte kladnou energii. Čím hůře se nyní cítíte, tím lépe. Jestliže se domníváte, že jste utrpěli krutou porážku, dokážete tak zhodnotit situaci. Radujte se!(Použijte i ironii, nebo telecí radost -Iv)Rovnovážné síly stojí v daném případě na vaší straně, protože jejich úkolem je kompenzovat špatné dobrým. Nemůže být neustále špatně, stejně jako nemůže být bez přestání dobře. Nikdo nemůže plout na vlně úspěchu celý život. Na energetické úrovni lze pozorovat přibližně toto: přepadli vás, vynadali vám, ztloukli vás a potom vám strčili měšec peněz. Čím větší újmu jste utrpěli, tím víc peněz bude měšec obsahovat.

zdroj: Vadim Zeland
Bystrý rozum na jedné straně a tupost na straně druhé vůbec neoznačují stupně rozvoje intelektu, ale různé stupně uvědomění - Iv

Odkaz na novější článek: http://energieupramene.blogspot.cz/2013/09/proc-se-plni-prani-opacne.html