Příběh Síly

Úvod

Došel mně velmi pěkný příběh od Michala, týkající se jeho setkání se Sílou. Pokud člověk začíná pracovat v sobě s touto Entitou- Sílou a je schopen se na ni obracet, dochází v životě k zajímavým zvratům, zkušenostem, které Vám otevírají nová poznání a vždy Vás tyto její projevy velmi moc obohatí a duševně pozdvihnou, posílí a vždy vedou k nějakému vyrovnání situací a k Vašemu prospěchu, i když to ze začátku není až tak průkazné, kam to směřuje. Síla dovede navlíknout situace tak mistrně, že nikdy by jste ani ve své nejbujnější fantazii toto nedokázali naprogramovat, včetně emočního náboje  prožívání těchto situací, které vždy směřují k Vašemu dobru. Pokud jdete se Sílou a spoléháte se na ni a komunikujete s ní, nakonec Vás vždy přivede lehce tam, jak si přejete a kde v tomto reálném okamžiku máte být a ještě se poučíte vnitřně a získáte další kladný emoční náboj  pro sebe.

Setkání se Sílou

Dnes jsem pocítil Sílu v podobě, jakou by hned tak někdo nehledal. Nepíši to, abych se nějak chlubil, ale zanechalo to ve mně velmi silný zážitek.
Odpoledne jsem jel k jedné zákaznici (určitě měla hodně nad 70let). Je to bývalá chirurg – operatérka, tedy velmi vzdělaná žena. Zrovna chvíli před mým příjezdem se navrátila z návštěvy města, přesněji řečeno lékárny. Byla hodně zdrcená, neboť léky za které předpokládala zaplatit doplatek 250 korun, musela zaplatit přes 1100 korun, což bylo vše, co paní měla a do nového důchodu má nyní daleko. Její vlastní děti ( že by zase ty falešné indigové, myslící velmi kreativně?) jí nějakým ošklivým způsobem obrali o vše a nechtějí jí pomoci ani se dřevem, jejich lhostejnost je natolik silná, že ať klidně zmrzne mrazem. Mě osobně chtěla platit nějakou nastřádanou železnou zásobou, kterou vyštrachala už raději nevím ani odkud  a byla určená na seno pro koně.

 Přičemž koně (dva poníci), je to poslední, co jí drží při životě - odchovala je od narození, kdy kobyla je odmítla krmit a ona si je vychovala skoro v pokoji u televize. Její děti i vnoučata po ní chtějí, aby je dala pryč. Já jen vím, že by to byl její konec. Musel byste jí vidět.
Jelikož jsem dopoledne něco málo vydělal, abych neumřel hlady, tak když mi podávala poslední svoje peníze, řekl jsem jí, ať si je nechá. Co se událo a následovalo, mne i teď uvede do stavu naměkko. To co bylo v jejích očích, bylo prostě něco neskutečně  nádherné, rozplakala se, a pak se v slzách usmála a pohladila mně takovým zvláštním nádherným způsobem, že jsem jak my chlapi říkáme, kopl do vrtule a ujel. Ještě nejsem schopný brečet před druhými, jako skoro každý  chlap, který tyto emoce většinou zakrývá. Takový pocit bych přál každému na světě!!! Nejde o nějaké vykonání dobrého skutku. O tom ten pocit rozhodně nebyl. Bylo to setkání se Sílou, která to tak nádherně navlékla a uvnitř mě zanechala hlubokou nezapomenutelnou  vzpomínku. Těžko se mi hledají ta správná slova. Pro mne to prostě byla Síla. Však Vy to pochopíte. a já se musel podělit.
Michal

Závěr

Musel jsem tento příběh otisknout, protože s ním silně souzním a znám tyto projevy a synchronicity (náhody) Síly velmi dobře. Mnoho lidí ani za celý život tyto okamžiky nikdy  neprožije a zůstává v boji se životem a pěstování Ega s dokazováním své nadřazenosti a poučováním, ten se nikdy s touto Sílou nesetká a nikdy se Duchovně nezvedne, neprožije tyto nádherné okamžiky a prožije svůj život  velmi všedně, nahý se narodil, nahý zemřel, bez duchovního náboje. Děkuji za tento nádherný příběh a nestydím se za to, přiznat se, že tento příběh mně přiměl rovněž skoro k slzám, děkuji Michale, nebojte, bude Vám to vráceno mnohonásobně a zrovna kdy to budete nejmíň čekat. Jen dál používejte návodů na uchopení Síly, jak je zde na stránkách uvedeno, budou se ve Vašem životě dít nádherné věci a to za to stojí. Ať Vás provází Síla!

Iv

Kulturní kreativci

Have you heard about cultural creatives?    Slyšeli jste o kulturních kreativcích?

Video for those who believe they are alone. Video pro ty, kteří se domnívají, že jsou sami.

Zveřejněno 27. 01. 2013

K datu         02.02.2013: 1 856 shlédnutí

K datu         03.02.2013: 3 484 shlédnutí

K datu         04.02.2013: 4 363 shlédnutí

Pozn. Rychle rostoucí počet shlédnutí je důkazem rostoucího zájmu o toto téma.

http://www.youtube.com/watch?v=6yICAe4Q-84&feature=player_embedded

Výběr myšlenek, které v tomto video příspěvku zazněly:

Slyšeli jste o kulturních kreativcích? Jejich existence je známkou probuzení společnosti. Jsou to lidé, kteří jsou nositeli významné kulturní změny společnosti.

Lidé si sami určují, jak nejlépe chtějí žít a jak si chtějí zorganizovat své životy. Lidé berou své životy do vlastních rukou a formují si je přímo. Nezabývají se pouze problémy životního prostředí, ale i sociální spravedlivostí, hospodářstvím, chudobou a nespravedlností, protože jsou to problému, které jsou vzájemně provázány. Jde o sdílení hodnot, kterých si ceníme nadevše. Jde o přetváření našich vnitřních životů, myšlenek, emocí, sociálních vztahů a struktur. Sami se rozhodujeme jak si zorganizovat svou práci, Sami rozhodujeme jaké jídlo pěstovat, kolik vody a energie budeme používat.

Ta politika, která nyní existuje, je jen udržování překonaných forem řízení.

Jde o to dělat politiku odzdola, od srdce. S těmito myšlenkami přicházejí lidé, kteří jsou silní z hlediska psychologického, ale i z hlediska spirituálního (duchovního) rozvoje a kteří se zajímají o velké problémy naší doby. Tato populace lidí rychle roste. V roce 1990 to byla v Americe pouhá 2% populace.

Nyní, tj. cca po 20-ti letech to je více než 25%, v Itálii 30%. V Německu je 8-18 mil. kreativců. To vše ukazuje na to, že jde o skutečně velkou změnu.

Kolik takových lidí je třeba k uskutečnění zásadní změny ve společnosti zatím není jasné. 

Současný pohled na svět byl vytvořen na základě Newtonova a Descartova paradigmatu. Konkrétně na základě představy, že každé lidské stvoření představuje jedince, který musí o svou existenci bojovat proti ostatním a že lidé jsou v principu asociální a bojechtivá stvoření.

Opak je pravdou. Lidé jsou navzájem propojeni jako částice v kvantové fyzice. Je to celé postaveno na myšlence, že naše Vědomí ovlivňuje celý náš život, za jistých předpokladů vědění(viz odkazy dole).

Naše Mysl ovlivňuje hmotu. Jakmile toto pochopíme, zcela to změní způsob našeho chápání, našeho přemýšlení o tom, jak působíme na okolní realitu.

Robert Nelson: Na univerzitě v Princetonu existuje projekt globálního Vědomí (Global Consciousness Project). Jde o výzkum všudypřítomného Vědomí.

Paul H. Ray: Kulturní kreativci jsou si navzájem podobní bez ohledu na to, odkud jsou.

Kulturní kreativci představují určitý specifický styl získávání a používání informací. je to způsob pohledu na svět. Způsob přemýšlení o tom, co na světě vidí

a co o něm ví. To je odlišuje od ostatních spoluobčanů z jejich vlastní země.

Světová finanční krize vyústila ve všeobecnou nenávist a odpor vůči bankám.

Dnešní vládci Systému používají proti lidem celou řadu zbraní. Dvě z nich patří mezi ty nejdůležitější. Chamtivost a Strach. Právě strach lidi krotí, aby nic moc nedělali. A jeden ze způsobů, jak toho stavu dosáhnout je systematicky je přesvědčovat, že nemohou nic dokázat, pokud nemají peníze.

Důsledkem je, že dokonce i lidé, kteří jsou tvůrčí, mají nové nápady a nové cíle někdy říkají: „Nemám peníze, nemohu nic dělat.“   To je ovšem iluze.

Ve skutečnosti peníze nejsou potřeba k tomu, abyste mohli změnit svět. Když budeme dělat to, co dělat máme a budeme dělat s nadšením to, co svět potřebuje, tak zdroje přijdou samy.

Kulturní kreativci mají většinou velice obtížně výchozí pozici. Čelí různým překážkám, výzvám, úřadům, lidem, kteří jim brání v jejich práci, lidem, kteří nechápou jejich vize. Ale i přesto jsou dál. Sledují své poslání nezávisle na tom, co ostatní říkají nebo dělají.

Hlína v rukou moudrých se mění na zlato

Je hodně lidí, kteří si chtějí postavit domy sami, aby mohli využívat alternativní zdroje energie a snížit svoje účty, aby žili v prostředí, které je trvale udržitelné.

O komunitách kulturních kreativců jako je např. Hawthorne Valley Farm se mainstream media nezmiňují. Z toho důvodu mnoho lidí vůbec neví, že takové komunity existují.  Je velmi důležité vědět, že máme aktivní, byznysem řízenou cenzuru. Zvlášť o tom, co se týče kulturních kreativců.    

Otázka: Jsou jednotlivci schopni změnit Systém? Jde-li o zajatce, otroky stávajícího Systému, pak záleží na jejich Vědomí. Záleží na tom, zda v sobě naleznou vůli

a dostatek odvahy osvobodit se za zajetí tohoto Systému. 

Jestliže každý člověk na světě udělá jednoho dne něco trochu jinak ne kvůli sobě, ne pro sebe, ale pro někoho jiného, pro dobro druhých, tak se podílí na celkové změně Systému. Jsou chvíle, kdy se všichni musí dát dohromady. Jde o to propojit dávné vědění s moderním chápáním.

Buckminster Fuller: „Nesnaž se měnit starý systém. Vytvoř nový, který učiní ten starý zbytečným.“

V roce 1995, v San Franciscu, Michail Gorbačov uspořádal setkání 300 politiků, kde byla představena idea “Společnosti 20-80“. Jedná se o společnost, v níž „Vítěz bere vše“. Základní myšlenkou této vize bylo, že se svět rozdělí na dvě části. Na 20% obyvatel, jimž bude dovoleno pracovat a budou vytvářet hodnoty pro celé lidstvo a na těch zbývajících 80% obyvatel, kteří budou nadbyteční. Tzv. „Tittytainment“. Kombinace slov „ňadra“ a „zábava“.

Smyslem této vize je dát lidem „chléb a hry“, aby byli hodní a poslušní.

Na co to ukazuje? Na selhání kapitalistického způsobu uvažování. Na selhání Systému.

Je to důkaz mechanistického způsobu uvažování o společnosti a Zemi, způsobu zaměřeného pouze na výkony, na efektivitu. Podle této teorie není na světě potřeba 80% obyvatel. Aby mohli tuto ideu implementovat, je třeba aby těch 80% lidí připravili na to, že se stanou v blízké budoucnosti zbytečnými a těch 20% lidí na roli těch užitečných. Ti u moci mají k dispozici všechny potřebné nástroje k tomu, aby změnili svět ve společnost, kde „Vítěz bere vše“. tento transformační proces

byl  již započat velmi významným mílníkem. Tím je Multilaterální dohoda o investicích (MAI). Tato dohoda již byla v tajnosti projednána se všemi členskými státy OECD (pozn. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development).

 

Politická elita se v roce 1998 s vůdci nadnárodních organizací dohodla na kompletní kapitalizaci celosvětového toku  kapitálu a investic. Co je na této dohodě nejpodstatnější je to, že by nadnárodní korporace získaly velmi zvláštní,  mimořádné pravomoci, které by je učinily mocnějšími, než jsou vlády v jejich vlastních zemích. Mohly by dokonce vést soudní spory proti vládě, pokud si budou myslet, že daná vláda svým jednáním ohrožuje jejich současnost nebo budoucí zisky. Vláda by jim pak musela proplatit ztrátu, která by jim tímto způsobem vznikla.

Tato dohoda odhaluje pravé, skutečné záměry mocenské struktury. Tato dohoda by nás všechny stáhla zpět do temného středověku, do společnosti otroctví za účelem sloužit ambicím určitých lidí.

Lidé nyní budou muset tvrdě bojovat a spojovat se do komunit, aby lidé mohli svobodně žít svoje životy ve zdravé a lidské společnosti, v sociálním systému, který slouží všem. A ne ve vězení, která pro nás připravují.

To, čeho jsme nyní svědky je proces TRANSFORMACE. To znamená, že zde musí být i smrt spolu se znovuzrozením. Dnešní, současný Systém musí zemřít. Už nefunguje. Selhal. Pouze shromažďuje bohatství, majetek a rozsévá chudobu. Je hluboce nehumánní, protidemokratický  a pohlcuje tuto planetu.

Kořeny našich současných problémů spočívají mimo jiné v tom, že všechno v tomto současném Systému pracuje proti našemu Vědomí. Jediný způsob, jak se z toho dostat ven je „probudit se“.  Jedině tak je možné začít pracovat na tom, jak se osamostatnit, osvobodit. Energeticky, zdravotně, finančně, sociálně, informačně, …

Nejprve je třeba pojmenovat všechny hrozby, nebezpečí a rizika této doby a také to, jaké pro nás v této době existují příležitosti a možnosti.        

To, co nyní pozorujeme, to, čeho jsme nyní svědky je kolize epoch a kolize perspektiv rozvoje. Na jedné straně vidíme šance pro rozvoj a vyzrávání lidstva, na druhé nebezpečí úpadku do barbarství a hromadné smrti.

Ervin Lászlo Ph.D., Nobel Peace price Nominee 2004, 2005: „Pokud jde o hlavní trendy, ovlivňující naše přežití, situace je taková, že se buď změníme v horizontu několika let nebo se ocitneme ve velice vážné a možná i nezvratné situaci. Otázkou je, kdy dosáhneme bifurkačního bodu nebo-li bodu chaosu. Čas vyvrcholení se zkracuje. Když se jeden trend přiblíží k bodu chaosu, u ostatních trendů to zrychlí jejich přiblížení ke kritickému bodu.

Tím se systém stává méně a méně stabilním. Když toto všechno vezmeme v úvahu, dostaneme se do horizontu 4-5 let. Toto je kritický bod transformace, kdy musíme začít jednat. Je třeba, abychom se co nejdříve dostali do pozice, kdy budeme schopni využívat nové technologie a rozvinout vhodnější způsoby našeho vlastního zajištění. Před tímto úkolem stojíme právě teď.“

Ervin Lászlo Ph.D., Nobel Peace price Nominee 2004, 2005: „Myslete odlišně, dívejte se na svět jinak, než ostatní. To, co přinášíme, lidé vždy měli, ale v průběhu posledních 200 let na to zapomněli. Je to spojení s ostatními lidmi, se všemi živými bytostmi.“   

       

Jde o to vzdát se starého Systému. Zbavit se např. uhlí a nafty. Bolest a utrpení, jimiž budeme v příštích letech procházet budou přímo úměrné tomu, jak moc se budeme držet starých, překonaných způsobů jednání. Čím víc se jich budeme držet, tím víc bolesti způsobíme sobě a lidem kolem nás. Když přejdeme k úplně jiné energetické technologii, budeme mít šanci předejít celkovému zhroucení. Celá příští dekáda bude o mobilizaci sil a jednání, ale musí být založená na znalostech a vzdělání.

Sherry Ruth Anderson: „Dejte dohromady malý okruh přátel, abyste se mohli spojit.“

Christopher Schaefer: “Malá skupina lidí s jasným cílem, na který se dokáže plně soustředit, může přinést zásadní změny. Takových skupin jsou tisíce a tisíce. Kdybychom o nich věděli, byli bychom plni naděje.“

 Tohle je doba o přebírání iniciativy a hledání řešení. Dostaneme je od lidí kolem nás s jejich vlastními poznatky a zkušenostmi. Dnes je doba zralá k tomu, aby  kulturní kreativci vystoupili do popředí. Je to historická příležitost udělat něco vyjímečného. Příležitost, která se vyskytne jednou za život.“   

Ervin Lászlo Ph.D., Nobel Peace price Nominee 2004, 2005: „Uvažujte o sobě jako o součásti většího celku.Tohle je hluboká spirituální (duchovní) zkušenost. Jsme vskutku navzájem propojeni. Právě díky tomu jednáme jinak. Tak, aby z toho měli prospěch i ostatní lidé. To je základ pro svět vzájemného prospěchu. Tato doba není o elitě, ale o nás všech.“   

Poznámka Iv - Aby celé toto mohlo efektivně fungovat, je třeba prostudovat články o Síle, jinak jsou to jen naše myšlenky, ideály, které nemají tak velkou energii na jasnou změnu, ale za pomoci Vědomí o Síle, která byla lidem zakrývána je možno měnit situaci.

http://energieupramene.blogspot.com/2013/01/sila-jeji-uchopeni.html

http://energieupramene.blogspot.com/2013/01/magie-sila.html

Asteroid nás mine

Ti z nás, kteří čekali a nedočkali se v prosinci konce světa, mají další důvod k obavám. 15. února proletí kolem Země pětačtyřicetimetrový asteroid DA14. Maximální sblížení bude činit 28 tisíc kilometrů. Od 90. let ještě tak blízko Země neprolétalo žádné nebeské těleso takových rozměrů. 

Nadcházející únorová událost nás znovu nutí k zamyšlení nad tím, že hrozba, kterou v sobě tají asteroidy a komety, je pro pozemšťany stále reálná. Na zeměkouli najdeme několik stop po podobných kataklyzmatech. Je to slavný kráter v Arizoně a další dva gigantické krátery o průměru přes 150 km: jeden u poloostrova Yucatán a další se nachází pod písky Sahary. Jestliže se asteroid DA14 někdy srazí se Zemí, napáchá spoustu škod, tvrdí docent astronomického oddělení fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity Vladimir Surdin:

„Pětačtyřicetimetrový asteroid je zhruba stejně velký jako Tunguzský meteorit, který spadl před sto lety na Zemi. Jeho výbuch v atmosféře způsobil škody tajze, začaly tu požáry. Takže pád takového tělesa je nebezpečný, jestliže k němu dojde nad hustě obydlenými oblastmi. Ještě horší bude, když spadne do oceánu – pak mohou vlny tsunami značně zkomplikovat život pobřežních oblastí“.

„Teď se hodně pracuje na různých prostředcích kontroly prostoru, který nás obklopuje, takové systémy ale nejsou s to zabránit srážce se Zemí, mohou pouze informovat. Zabránit srážce lidstvo prozatím nedokáže“.

Celý příspěvek zde:  http://czech.ruvr.ru/2013_02_04/Asteroid-nas-mine-nebezpeci-pretrva/

Kakao - čokoláda

Zůstaňte u přírodních zdrojů pro ochranu organismu.

Kakao obsahuje více antioxidantů než má většina potravin. Flavonoidy, včetně katechinu, epikatechinu, a procyanidinsu poskytují velmi dobrou antioxidační aktivitu. Tricyklická struktura flavonoidů určuje antioxidační účinky, které ničí reaktivní kyslíkové druhy, chelát Fe2 + a Cu +, inhibují enzymy, a upředňostňují zvláště  antioxidační obranu v těle. 

Obsah epikatechinu v kakau,  je primárně zodpovědný za jeho příznivý vliv  na cévní prostředí a má vliv i na akutní a chronickou  regulaci oxidu dusnatého a jeho produkci v těle. Ostatní kardiovaskulární účinky jsou zejména jako   protizánětlivých účinků kakaových polyfenolů, a modulované přes aktivitu NF-κB.

Antioxidační účinky kakaa mohou  přímo ovlivnit inzulínovou rezistenci a na oplátku snížit riziko diabetu. Dále kakao může příznivě stimulovat změny v redox-citlivých signálních dráhách, zapojených v genové expresi a imunitní reakci. Kakao může chránit nervy před poškozením a záněty, chrání pokožku před oxidačním poškozením z UV záření a má blahodárné účinky proti pocitu hladu, kognitivní funkce, a nálady. 

Při velké spotřebě kakaa například v čokoládě, jsou potenciální škodlivé účinky  jen možným nárustem hmotnosti. Celkový výzkum dokazuje, že přínosy konzumace mírného množství kakaa nebo tmavé čokolády, riziko možného přibrání na váze, tato rizika rozhodně převáží jeho kladné účinky.

Zdroj

Yale University Prevence Research Center, Griffin Hospital, Derby, Connecticut 06418, USA. david.katz @ yale.edu

www.huffingtonpost.com / ... / ur]

Odkrývání slovanské historie I.

Před nedávnem jsem narazil na velmi pěkný film, který popisuje pátrání po starých slovanských kulturách, jež záměrně byly zapomenuty. Film mně natolik zaujal, že jsem dostal nápad tyto informace podat našim čtenářům formou celého překladu, pro lepší vnímání krásného snímku pátrání po naší historii.

Proto jsem se obrátil na naši Vla Bi s prosbou o překlad, zda by Vám tyto zajímavé informace mohla podat prostřednictvím překladu. Vla Bi se tohoto úkolu zhostila a my Vám tedy můžeme předat tyto nádherné informace i v podobě povídek.

Tímto chci za sebe i Terezku, protože jsem to i s ní konzultoval naší  Vla Bi moc poděkovat za práci pro nás všechny. Děkujem.

Odkrývání slavné  slovanské historie

Díl I.

I.                   ARKAIM

Při letu závěsného motorového kluzáku došlo k unikátnímu objevu – starověkého města Arkaim skrytého v hloubi Uralu. Pravděpodobně stovky let ležel před očima pozorovatelů, aniž by ho nějaká expedice objevila. Město se skrývalo před zraky lidí čtyřicet století, až na konci sedmdesátých let skupinka pozorovatelů udělala zmíněné letecké snímky. To, co na nich vědci uviděli, je překvapilo: Arkaim se na nich jevil jako dokonalá geometrická konstrukce, přesná a zřetelná. Podle obrázků nemohli uvěřit, že je před nimi město postavené před dávnými věky, vytvořené starověkými lidmi s daleko rozvinutějšími schopnostmi než my – polobohy.

Návštěvníci zde zjišťují silné paranormální jevy:  zastavuje se tu čas, střelka kompasu se bláznivě otáčí, lidé tu mají zvláštní pocity a slyší cizí hlasy. Každý předmět je metaforou, symbolem i obrazem, za kterými vidíme kosmologické představy lidí, jež ho vytvořili, představy o světě, vesmíru, o dějích a ideálech.

Město má velmi osobitou a zároveň dokonalou architekturu. Ve vnější, 5 metrů silné zdi byly čtyři vchody. Na tyto zdi navazovala obydlí s velmi malými komůrkami. Lze předpokládat, že obydlí nebyla určena pro rodiny, ale že to bylo ubytování pro jednotlivé věduny a celý Arkaim tak byl jakýmsi vzdělávacím centrem. Ulice stejně jako většina města byla postavena z dřevěných trámů. Škvírami mezi nimi mohla odtékat dešťová voda, a tak ve městě nehrozilo mokro. Střední část kupodivu neměla vchod, jen na jedné straně malý otvor. Na centrálním nádvoří pak vědci nalezli stopy po řadě ohnišť.

Centrum města sloužilo obyvatelům jako velký kalendář. Ve speciální věži mohli sledovat východy a západy slunce ve dnech rovnodenností a slunovratů. A také východy a západy vysoké i nízké Luny. Vědci zjistili, že tento starověký kalendář je přesnější než kalendář Mayů a navíc daleko starší. Místo sledování dějů na obloze však sloužilo nejen jako kalendář, ale také jako kultovní místo.

K areálu patří i chrám. Současně s tímto chrámem učenci odhalili podivné seskupení kamenů – několik spirál složených z kamenů. Existují zvěsti, že jestliže těžce nemocný člověk  projde celou spirálu a stane uvnitř, jistě se uzdraví.

 Ale to není jediná podivnost:  mnozí z těch, kdo pobývali v tomto záhadném městě, vyprávěli, že měli vidění – šedivé starce v dlouhých černých řízách. Pozorovatelé tu zaznamenali i fenomén anomální elektromagnetické i kosmické aktivity. Poslední odhalení hovoří o existenci nevídaných energetických a informačních toků.

Anomální zóny podobné Arkaimu se jeví jako místa přenosů signálů z kosmu. Především proto badatelé nazývají Arkaim odkrytým kanálem svébytné síly.

II.                 ALATYR

Před časem na úpatí Elbrusu narazila skupina výzkumníků expedice, kterou vedl Alexej Alexejevič, na neobyčejnou stélu. Na první pohled starou několik století, ale kdo a proč ji postavil na úpatí hory?

Hledajíce odpovědi , obrátili se ke starým letopisům. Když porovnali svůj nález s nákresy a zápisy v letopisech, dospěli k nečekanému závěru. Podle slovanské legendy nalezená stéla pravděpodobně ukazovala vchod do podzemního světa.

Ten se měl nacházet na úpatí hory Alatyr. Ale v současnosti hora s takovým jménem neexistuje. Historici se dlouho dohadovali, kde by se tato hora mohla nacházet. Jedni tvrdili, že v Altaji, druzí, že je to starověká hora v Uralu. Jaký však byl jejich údiv, když v jednom starém kavkazském letopise našli zápis, že zázračná hora Alatyr stála před staletími na místě současné hory Elbrus! Řeka Baksan tekoucí na úpatí Elbrusu se do čtvrtého století našeho letopočtu jmenovala Altut neboli Alatyr. To je „tekoucí z hory Alatyr“. Nabízí se tak důkaz, že Elbrus je skutečně mýtická hora Alatyr.

U jeho úpatí tedy může být místo, kde se nachází slovanský ráj – Irij. Elbrus-Alatyr-Irij je ruská Šambala. Je to místo sakrální, kam vstoupit je běžnému člověku zakázáno. Takováto místa se nacházejí vedle nás, ale v jiné, iraconální realitě, která nepodléhá fyzikálním zákonům, v nichž my žijeme. Pokud se vám nějakým zázrakem přesto ukážou, znamená to, že vaším osudem je změnit se k lepšímu a že jste hodni tato místa uvidět.

 Je-li Elbrus ve skutečností dávnou horou Alatyr a na jeho úpatí podle legendy leží vchod do slovanského ráje,  je tedy také nebeským palácem bohů, sídlí v ní slovanský bůh Svarog a je zde i rajský sad a Chrám Slunce.

Badatele dešifrovali unikátní zápisy, ze kterých bylo jasné, že existovaly zvláštní „stavby“, které naši předkové stavěli, aby ukázali, kde se nacházejí tato posvátná místa, jež po celé věky zůstávala skrytá očím lidí. K oněm stavbám patří i ony tajemné stély. Byly vztyčeny v pozoruhodných místech na křižovatkách cest. Ukazovaly směr a skupina výzkumníků vedená Alexejem Alexejevičem se vydala na cestu, kterou nabízely.

První stéla, kterou vědci, zkoumali, byla zobrazenou tváří obrácena k východu. Podobně i další. Na konci cesty však stála poslední a směřovala - přímo do propasti. Ukazovala cestu, ne však živým, ale mrtvým duším, těm ukazovala přechod do jiných světů.

Ne všechny stély však ukazují cestu, líce jedné z nich je obrácena přímo k hoře jménem Tuzluk, jejíž vrchol má podobu hluboké číše. Přesně takové stavby stavěli v dávných dobách kvůli orientaci podle slunce. Co když právě tam se nachází bájný Chrám Slunce stojící u vrat na jiný svět?

Chrám tmy

Uvádí se, že rajský sad Irij v dávných dobách existoval. Když se však výzkumníci Sluneční chrám a místo nazývané slovanským rájem vydali hledat, museli nejprve projít zcela opačným světem - Chrámem Tmy.

Cesta expedice vedla mimo skály Ulukaj. Ale když se skupina přiblížila, počasí se nečekaně zhoršilo. Přihnaly se temné mraky, začal padat sníh. Členové skupiny už chtěli uvažovat o návratu. Ale tu bouře utichla a nálada se obrátila, a tak pokračovali v cestě.

Pak se ocitli v cíli: v souladu s legendou stáli před druhou stranou hory – před Chrámem Černého boha. Mračným místem, kde se podle legend skrýval temný bůh. Podle nich v nitru skal seděl stařec a svými dlouhými prsty přebíral kosti. Jmenovitě tento Chrám Černého boha expedice chtěla prozkoumat.

 Mezi jejími předními tlapami je úzký průchod  s prudkým tokem minerální vody. Hora učinila ohromný dojem už na arabského historika Alma Sudi, který ji ve svém životopise jako Chrám Černého boha popsal.

Nedaleko od chrámu na černé skále  vznikla druhá stavba. Obklopuje ji podivný vodní tok známý svou kvalitou. V něm podle legendy stála velká socha boha zpodobňující Saturna.

Jsou místa, kde není  dobré překročit určitou hranici a toto patří k nim. Je to nebezpečné nejen pro člověka, který se toho dopustí, ale i pro celé lidstvo. Nehledě na podobné obavy však výzkumníci vše prohlédli i uvnitř. Tam našli ohromný do skály vytesaný stupeň, na který by se mohlo vejít několik lidí. Nezdálo se, že by tento kamenný oltář vytvořila příroda, spíš byl vytvořen rukama člověka. Používal se- k přinášení obětí.

Ukázalo se, že když  výzkumníci dokázali najít vstup do černé hory, tak dokážou také zjistit, kde by se mohla nacházet skrytá vrata do ráje. A především právě na tu stranu je třeba hledat i Chrám Slunce a prověřit přesnost svých předpokladů.

Kalendář – Chrám Slunce

Když se výzkumníci vydali k hoře Tuzluk, k níž ukazovala jedna ze stél, pozorně prohledali její vrchol. Jejich předpoklady se naplnily. Před nimi se nepochybně objevil kalendář dávných Slovanů, který vznikl o řadu století dříve než kalendář Mayů. Dvakrát ročně, vždy v době rovnodennosti, slunce vycházelo z oné kamenné „číše“.

Někteří vědci se domnívají, že podobná místa lze najít na spojnicích odpovídajících tektonickým zlomům, které vznikly v důsledku pádů ohromných kosmických těles, jejichž hmota uvízla pod zemí. Proto v prostoru těchto zlomů lze zjistit neobyčejně silné vyzařování. Na takovém místě se prostor a čas chovají tak, že se člověk může dostat do paralelního světa. Přestávají tu platit nám známé fyzikální zákony, a pokud se tam člověk vydá, měl by být chráněn průvodci, posvátnými průvodci, kteří by fyzicky chránili tento irealní, metafyzický svět od naší reality. Je nebezpečné porušit toto duchovno, posvátno, vměšovat se není možné. Je to dokonce  trestáno.

Kameny napodobující „číši“ stojí z jedné strany v úhlu 30° vůči východní straně Elbrusu a z druhé strany ke stéle na úpatí. Výzkumníci pravděpodobně stáli u samých vrat do starověkého slovanského Chrámu Slunce.

Při sestupu na ně čekal ještě jeden nečekaný objev: na úbočí narazili na dva neobyčejné kameny. Ležely na linii východ – západ. Jejich podivný tvar napovídal, že mohly být oltáři s vydlabanými jamkami na obětní nápoj.

Řeka smrti - Chrám černého boha - ráj

Expedice byla téměř u cíle. Ještě však čekaly mnohé překážky. Ráj je od našeho světa oddělen řekou Smaroděnyj. Místní obyvatelé pro ni měly označení Kazolsu, což v překladu znamená Rudá nebo Ohnivá řeka.

Podle legendy vede přes řeku Smaroděnoje most. Je úzký a řeku překlene ve výšce 40 metrů nad vodopádem Sultán. Je to procházka jen pro silné nervy. Po překonání mostu výzkumníci strnuli úžasem: na cestě k rajskému sadu je očekával opravdový šok. Je to území Černého boha, které nelze obejít, je to opravdové carství temnoty. Všechno kolem mělo černou barvu – skály, písek i cesta. Nikde jediného ptáčka, jediné rostliny. Jenom hrobové ticho. Výzkumníci přiznali, že by sem nešli sami. dokonce chtěli místo obejít, ale jiné cesty tu není.

Za mrtvou, černou krajinou se najednou objevil úplně jiný obraz: jiskřivě zelená krajina náhorní plošiny. Že by tohle byl legendární ráj, kde podle legendy je sedm nesmrtelných světů? Členy expedice překvapil fakt, že na každém ze sedmi kopců byl jediný a vždy odlišný druh květů. Na spodním byly pouze modré zvonky, na dalším žluté zvonky a na nejvyšším bodě, kde byla plocha s obětními kameny, ohnivě rudé kvítky – horská astra. A tam výzkumníci našli vchod do starobylých skalních dolů a pecí. V souladu s předpokladem tu „bohové“ měli tajnou výrobu železa z rudy.

Expedice konstatovala, že to byly starobylé civilizace, které přiváděly své lidi k síle poznání. Nám ještě zbývá prošetřit množství náznaků toho, kde jsou tato starobylá poznání našich předků ukryta.

Černá magie

Výzkumníci také zjistili, že předkové se nezabývali jen duchovním povznesením, ale také černou magií. Vědmy a jiná nečistota se legálně scházely na horách, kde uspořádávaly sabaty. Podle legendy však mohly své reje provádět jen na některých místech. V této oblasti jsou silné anomální zóny, které v sobě schraňují jak dobrou , tak i zlou energii. Na místě, kde probíhala tato čarodějnická shromáždění a obětní obřady masově, nahromadila se bolest a strádání lidí. A očistit taková místa je prakticky nemožné.

Jmenovitě proto byly zdejší lesy a hory s oblibou vyhledávány čarodějnickými sbory, což je vzpomínáno v mnohých historických pramenech. Je znám celý systém takových míst. Existovaly takové posvátné mysterijní body v tradicích kultury Ruska, které byly známé jako duchovní nebo energetické. Jmenujme například Bělovodí, Altaj, Karelské hory, Sever, čím severněji, tím víc.

Významným takovým místem je Lysá hora v Kyjevě, kde se po mnohé věky odehrávaly hrůzné čarodějnické obřady, o nichž už dnes není pochyb.  Při nedávném archeologickém průzkumu zde byla objevena pradávná jáma, v níž byly nalezeny sežehnuté zbytky církevních knih a části několika ohořelých bezhlavých skeletů. Pokud člověk přijde na takové místo, pak všechno jeho zlo, agrese a vnitřní nečistota vystoupí na povrch. Není dobré tu pobývat. Ve třicátých letech minulého století zde byl postaven podzemní vojenský závod a v době okupace se zde kompletovaly německé tanky Tyger. Zachovaly se zápisy o pozorováních zde sloužících německých vojáků, kdy se na Lysé hoře setkávali se záhadnými fenomény. Potkávali zde temné postavy a slýchali šepot, v němž bylo možno rozeznat slova starobylých prokletí.

III.              JEZERO SVĚTLALA JAR

Archeologické výzkumy proběhly také v nižněgorodské oblasti nedaleko proslaveného jezera Světlojar. Byly zde nalezeny zbytky starých osídlení z 12. – 15. století. Když výzkumníci porovnali své nálezy se záznamy ve starých letopisech, pochopili, že narazili na důkazy, že tajemné město Kitěž skutečně existovalo. Tak krásná  legenda o městě na břehu jezera dostala reálné potvrzení. V letopisech je Kitěž popisováno jako fantastické město, které se před řadou století ponořilo do vod jezera, aby se skrylo před blížícími se hordami Tatarů. Od těch dob se mu lidé klaní jako svatému městu.

Město možná existuje dál, ale v jiné realitě, v paralelním světě. Místní lidé se sem chodí modlit a často slyší hlas zvonu, který jako by vycházel z hlubiny jezera. Už mnoho let ve výroční den probíhá na břehu slavnost, při níž dívky odnášejí do vody plovoucí věnce, jež pak mají ukázat, kde se nachází podvodní vchod do města Kitěž.

V sedmdesátých letech byla zorganizována expedice, která měla světlojarské jezero prozkoumat.  Mnozí účastníci expedice později přiznali, že v noci před potápěním se jim zjevil mnich v černém oděvu. Expedice skončila nezdarem. Vědci se setkávali s množstvím nekonečných problémů. Pociťovali, že síly přírody se proti nim spikly. Na cestě k jezeru nečekaně potkávali záhadné tlupy tuláků, neustále slyšeli hlasy. Není dobré, aby lidé, kteří nejsou připraveni, viděli své skutečné já, svůj odraz. To může takového  člověka přivést až k šílenství.  Není to však vina místa, ale nepřipravenosti člověka.

Expedice z roku 1968, ve které byli i geologové a hydrologové, důkladně prohledala dno jezera. Nenašli nic, co by připomínalo zbytky starého města. Archeologové pak ještě hledali pomocí speciálního geologického katru a získali tak obraz složení celého dna. V jeho severní části rozbor prokázal podivné útvary. Potápěči zde následně objevili kusy dřeva, které jevilo známky ručního opracování. Mohly to tedy být zbytky dávného města.

Expedice nepřinesla jednoznačné výsledky. Důležité však je, že vědci nevyloučili, že záhadný nález je starší, možná víc jak 10 století. To znamená, že na místě, kde se dnes nachází světlojarské jezero, kdysi stálo starobylé město, které mohlo být jazykovým centrem předslovanských civilizací.

V nižněgorodských lesích najdeme vedle sebe celou řadu jezer. Ale světlojarské je mezi nimi výjimkou. Jeho voda je naprosto průzračná, a to i v letním období. Má zcela zvláštní vlastnosti: v sudech vydrží čerstvá i několik let, lidé se sem chodí koupat a vodu si odnášejí s sebou, z jezera i pijí, protože je naprosto čistá. Možná je tam něco jak stříbro…

Záhada jezera však nedá vědcům spát. Poslední teorie vzniku jezera hovoří o tom, že stejně jako ostatní jezera kolem, vzniklo v důsledku pádu velkého kosmického tělesa na zem. Neobyčejné vlastnosti vody, pravidelný tvar břehů, velká hloubka kolem 30 metrů a dno ve tvaru číše tomu nasvědčují. Jezero tedy může být kráterem po dopadu velkého meteoritu.

Pokud k takové události došlo, měla by se díky svým rozměrům objevit i ve starých letopisech. A skutečně: v ruských bylinách se vypráví o obrovském ohnivém netvorovi Garaniči, který plival oheň, ničil vše kolem a pak zmizel v zemi. To všechno mohl být pohádkový obraz pádu meteoritu. Vysvětlovalo by to i mimořádné vlastnosti jezera – průzračnou léčivou vodu, kdy vidíte do několika metrů hloubky.

V nedávných letech byl obnoven archeologický průzkum okolí jezera. Vědci se zaměřili na hledání předmětů, které mohly být vytvořeny lidskýma rukama. Jejich datování spadá do 13. – 15. století a jsou dokladem fyzické existence města Kitěž. Dvě předchozí expedice nebyly úspěšné a přinesly daleko více otázek než odpovědí. Nyní je však jasné, že oblast jezera byla osídlena. Je však rozdíl v pojmech „osídlení“ a „město“.  Letopisy hovoří o „velkém městě Kitěž“, ale archeologové nacházejí pouze drobná osídlení. Ovšem v dávných dobách bylo jako „velké“ označováno město, které mělo 250 x 250m. Přesto se na základě těchto zjištění naskýtá otázka: kam jinam by případně ještě mohlo město zmizet?

Archeologové si všimli neobyčejných homolí v okolí jezera. Věří se, že skrývají věže podzemního města. To dalo impuls ke vzniku teorie, že město se nachází pod zemí a jezero skrývá do něj vchod. Místní obyvatelé vyprávějí, že každý měsíc neznámo odkud přicházejí přízraky černých mnichů. Obcházejí jezero a pak zase zmizí.

V období 16. – 19. století bylo běžně chodit kolem jezera zakázáno, aby byla ochráněna čistota místa. Místo bylo posvátné.  Mohlo se sem přijít jen na krátký čas a pěšky, protože pouze tak bylo možné očekávat duchovní očištění. Jen člověk s čistou duší totiž může uvidět ztracené město. Před ním se jezero rozestoupí, zazní vyzvánění zvonů, uvidí domy i lidi a může s nimi dokonce mluvit. Kdo přijde v noci, může uvidět odraz města ve třpytící se hladině. A znalci říkají, že se někdy lidem obdařeným telepatii a extrasenzorickými schopnostmi podaří „vstoupit do programu“ a dostat se do města, které se zrcadlí ve vodě. Ale vrátit se odtud – už nelze.

Všeobecně každý z nás má možnost uvidět město Kitěž. Jak to udělat? Skrze meditaci i šamani vstupují do irealního světa. Pokud jste připraveni na to, aby se váš osud změnil, váš život se spravil a zbavil se chyb, které jste si přiznali, nebo si chcete najít svůj smysl života, svůj záměr, měli byste navštívit město Kitěž.

A kde bychom ho měli hledat? Na dně jezera? Pod zemí? V jiném světě?

Možná je město následkem katastrofy zničené, nebo dosud žije, ale skryté lidským očím.

Posvátná místa chrání duchovní učitelé, kteří tam přebývají. Jsou to starověcí Atlanti, polobozi, kteří žijí v těchto místech Síly. Jsou to oni, kdo je zakrývají před obyčejným člověkem. Najít tuto Šambalu může každý, ale nejprve ji musí najít uvnitř sebe. Pokud v sobě Šambalu najdete, pak můžete vidět vše, co je pro vás skryté v existující jiné realitě.

Spojíme-li na mapě místa jako Arkaim, horu Alatyr a jezero Světlaja Jar, dostaneme rovnostranný trojúhelník, který byl v mnohých starých civilizacích symbolem moudrosti a poznání. Tam je možné hledat odpovědi na mnohé otázky vzrušující lidstvo. A kdo za nimi stojí? Mohli to být legendární Atlanti? Nebo obyvatelé Šambaly? Jasné je jedno: jestliže obyvatelé Země rozvinou své schopnosti,  kdokoliv najde stará znamení, která po sobě zanechali. Člověk se musí jen naučit vidět náznaky stojící před ním.