Blíží se velmi
významná doba, která může být pro leckoho příležitostí k jeho vzestupu. A
přitom někdy stačí tak málo, malý impuls,
dotek moudrosti, dobře míněná
rada, jiskra, která může rozsvítit světlo,...
Došlo mně velmi pěkné zamyšlení od našeho stálého
přispěvovatele do rubriky Zdraví a
proto jej zde pro Vás rád otisknu.
11.12.2012
Nastala chvíle pro
ztišení a malé zamyšlení.
Letos sněžilo už od počátku prosince, takže tu už máme
poměrně slušnou sněhovou nadílku a okolo domu hromady odházeného sněhu.
Žijeme zde, v kopcích pod našimi drsnými a krásnými horami, jak se dá.
Leckdy ze dne na den, ale vždy se železnou a neúprosnou pravidelností všedních
dnů, ve kterých se utvářejí naše životy, naše osudy.
Každý den je jako kapka vody. Den za dnem, kapka za kapkou,
…
Každý den je jako vlna na pobřeží moře. Den za dnem, vlna za
vlnou, …
Každý z nás žije ty dny a moc dobře ví, jak snadno lze
upadnout do stereotypu, do vyjetých kolejí zvyků, návyků, zlozvyků, zvyklostí,
obvyklostí, rituálů, … a jen člověk jemně vnímavý, přemýšlivý, činorodý,
tvořivý je schopen odolat všem těm nástrahám všednodennosti, rizikům
zevšednění, zešedivění, …
A přitom stačí tak málo:
Mít cíl a snažit se o jeho dosažení.
Mít sny a snažit se o jejich uskutečnění.
Mít plány a snažit se o jejich naplnění.
A čím jsou ty cíle vznešenější, sny kouzelnější a plány
smělejší, tím jsou i cesty k jejich dosažení, uskutečnění, naplnění
zajímavější, kouzelnější, pozoruhodnější, plné milých překvapení a malých
radostí. Jsou lidé, kteří jen pasivně čekají, co přinese příboj dnů a co vlny
vyplaví na břeh. Ale jsou i lidé, kteří jsou vitální, energičtí, aktivně
tvořiví. Lidé, kteří neváhají vydat se nebojácně na moře, vlnám a příboji
vstříc, jít životu naproti, vzít svůj osud do svých vlastních rukou.
Cíl není cílem. Cílem je Cesta. A je na každém z nás,
aby si zvolil po jaké Cestě ve svém životě půjde a jaký směr ta jeho Cesta bude
mít.
Dnem 12.12.2012 se datuje počátek duchovní transformace a
21.12.2012 očekáváme počátek přechodu na vyšší vibrační úroveň. V nás o
kolem nás. V nás pozitivní změny nastanou pouze tehdy, přiložíme-li ruku
k dílu. Samo od sebe se v nás nic nezmění. Při této vzácné a
mimořádné příležitosti by si měl každý z nás odvážně položit vážné otázky:
Jaké cíle mám ve svém životě? O čem sním? Jaké jsou mé
skutečné představy a přání? Jaké mám vlastně plány?
Čeho bych chtěl ve svém životě dokázat? Co všechno bych mohl
uskutečnit? V čem bych mohl dosáhnout svého životního naplnění?
Smysl života hledá kdekdo. Ale ve skutečnosti záleží na tom,
jaký smysl dáme svému životu my sami. Ano, vím, že to je těžké a že to je
věcí osobní odvahy. Osobní odvahy převzít osobní odpovědnost za svůj vlastní
život. Projevit svou vlastní vůli k určení směru, kterým se člověk, každý
z nás, chce vydat. Projevit svou vlastní pevnou vůli k určení cesty,
po které každý z nás, chce jít. A odvaha je jedním ze základních
předpokladů. Osobní odvaha, vlastní vůle k převzetí osobní odpovědnosti za
sebe sama a také touha po Poznání.
Jde totiž o to - nebýt jen ve vleku každodenních událostí,
ale určovat sám, co důležitého se bude v mém životě odehrávat,
co rozhodujícího se bude dít. A přitom nedovolit, aby někdo
rozhodovat o nás a za nás. Jde totiž o to – rozhodovat se každý sám za
sebe. Co život neustále přináší, všechny ty změny a proměny, tak jako
vlny mořského příboje, jsou neustálá poselství. A jen lidé vnímaví jsou schopní
tato poselství rozeznat, jen lidé přemýšliví jsou schopní těmto poselstvím
porozumět, jen lidé odvážní jsou schopní tato poselství přijmout a pracovat
s nimi. Moudrému stačí slovo.
Jedním z nejdůležitějších poselství v životě
člověka je TOUHA PO SVOBODĚ.
Být svobodný. Být nezávislý. Na vnějším zdraví, na
centrálních energetických zdrojích, na vnějších, společenských informačních
zdrojích, na všem umělém, syntetickém, nepřirozeném. Umět se bránit
všeobecné snaze zotročovat a vykořisťovat nás, činit nás celkově závislými na
penězích, na obchodech, na tržně organizovaném systému práce, poptávky a
nabídky, na fluoridované (ne)pitné vodě z veřejných vodovodů a PET
lahví, na našich chutích, na xenobiotikách (tzv. léčivech), na průmyslově
a chemicky zpracovaných popravinách a otravinách, na tepelně
upravované stravě, na mikrovlnných troubách, na plastových a hliníkových
obalech, , , na chemických čistících a hygienických prostředcích, na moderních
technologiích, mobilních telefonech, na digitální televizi na lživých a
manipulativních informacích z masmédií, na našem strachu z bolesti,
na neustále vyvolávaných a vnucovaných úzkostech, na centrálních dodávkách
elektrické energie, teplé vody a tepla, na dopravních prostředcích, na zdrojích
informacích na nových technologiích, na farmaceutických léčivech, na
alopatické lékařské „péči“, na drogách, na zdrojích zábavy, na masmédiích, na
státním vzdělání, titulech, na členstvích ve státem zřízených
organizacích, na důchodovém a jiném pojištění, na státních úřadech, na
státních institucích, na nesmyslných a zlovolných státních
předpisech, nařízeních, vyhláškách, …
Je velmi těžké přiznat si, že člověk žije jako otrok.
A ještě těžší je jím nebýt. Být svobodný. Být nezávislý.
Ať se zdraví a láska
světem šíří,
to všem přeje
Sv. Jiří a Iv
Malé P.S.
Někdy občas mně přijde příspěvek od takových, co si stále
rozdělují život i lidi do přihrádek zavedených hodnot tímto systémem. Systémem, založeným na hiearchii hmotných
hodnot a získání světských postavení.
Příspěvek vždy obsahuje větu: …….aby jste vypadali jako
seriózní stránky, tak by jste měli vymazat
xxxx a napsát xxxx.
My nechceme být takzvané
seriózní stránky, ani nestojíme o to, aby nám někdo radil co máme
vymazat a co psát. My hlavně chceme,
aby tyto stránky dali něco lidem a to všem těm co chtějí a aby se zde cítili dobře, bez
strachu něco napsát a hlavně, aby se to týkalo i běžných věcí života a
orientace i po duchovní stránce, protože s tím by měl být život hlavně
spojen. Ne se honosit tím, že je to myšlenka nějakého potentáta s tituly
vpředu a vzadu, nebo mediální hvězda, tady se už na to nehraje, všichni jsme
totiž z jednoho „fládru“ (nahý se narodil, nahý umřel) a to by si tito
radílkové, co stále rozdělují, měli hlavně uvědomit. Mnoho lidí si umí vybrat
samo, podle svého vnitřního cítění a ne nějaké povrchní světské známky, udávané
tímto systémem, špatným systémem, kterému od srdce přeji konečně odchod na
smetiště dějin, protože on si nedovede vážit i život obyčejného člověka, jež se
většinou více řídí zákony svědomí a je rovněž důležitou součástí života na Zemi
a má mít rovnocenné podmínky. Jsme všichni svobodné bytosti a vyjímečné a nepotřebujeme čekat na někoho, kdo nám to milostivě řekne, my to nepotřebujeme, protože to již víme a tak ať se stane v dobách příštích.
Iv





