Jsme v simulaci ?

 

Jsme v simulaci ?

 Co když gravitace není jen síla táhnoucí jablko k zemi, ale něco mnohem zásadnějšího? Co když je to kosmický architekt, který uspořádává samotnou strukturu reality tak, aby se nějaký komplexní „procesor“ nepřehříval kvůli přetížení daty? Tuto zajímavou hypotézu předložil fyzik Melvin Vopson z Univerzity v Portsmouthu a navrhuje radikálně nový pohled na náš známý svět.

Klasická fyzika je založena na druhém termodynamickém zákonu – neúprosném zákonu, že chaos ve vesmíru neboli entropie se může jen zvyšovat. Místnost se sama nevyčistí a kapka inkoustu kápnutá do sklenice se navždy rozpustí ve vodě. Zdá se však, že gravitace hraje podle vlastních pravidel. Vopson navrhuje, abychom ji nepovažovali za fundamentální sílu, ale za projev výpočetního procesu, který bojuje proti chaosu organizováním informací.

Představte si virtuální svět podobný složité videohře. Čím více detailů a náhodných událostí obsahuje, tím více výpočetního výkonu a úložného prostoru potřebuje. Aby se zabránilo zamrznutí systému, musí být jeho kód optimalizován. Gravitace je podle nové teorie takovým vestavěným „algoritmem komprese dat“. Když se pod jejím vlivem rozptýlené částice prachu a plynu shromažďují do planet, hvězd a galaxií, informační entropie se spíše snižuje, než zvyšuje. Chaotický „šum“ se transformuje do uspořádaných struktur, čímž se šetří „zdroje“ systému.

Tato myšlenka se stává obzvláště přesvědčivou ve světle Vopsonova principu ekvivalence hmotnosti, energie a informace. Tvrdí, že informace není abstraktní pojem, ale fyzická entita disponující hmotou a energií. Každý kousek dat – ať už jde o záznam ve starověkém rukopisu nebo o polohu elektronu v atomu – má své vlastní, byť nepatrné, hmotné ztělesnění. Tento pohled vytváří most mezi světem fyziky a informatiky a umožňuje nám vnímat celý vesmír jako kolosální výpočetní systém.

Zatímco klasická termodynamika hlásá triumf chaosu, Vopson formuluje „druhý zákon infodynamiky“, který podle jeho názoru řídí chování informačních systémů. Tvrdí, že v takových systémech se řád v průběhu času nerozptýlí, ale spíše se zvětšuje. Vesmír údajně usiluje o maximální efektivitu a neustále se optimalizuje.

Je zajímavé, že výzkumník nenašel potvrzení své teorie v hlubinách vesmíru, ale v mikroskopickém světě. Analýzou mutací viru SARS-CoV-2 během pandemie podle něj zjistil, že genetická informace patogenu se v průběhu času nestala chaotičtější. Místo toho existoval jasný trend směrem ke snížení informační entropie, což lze interpretovat jako jakousi „optimalizaci kódu“ viru pro lepší šíření.

Vopsonova hypotéza rezonuje s myšlenkami dalších fyziků, jako je Erik Verlinde, který vnímá gravitaci spíše jako emergentní než fundamentální jev. To znamená, že gravitace není primární silou, ale spíše „vychází“ z hlubších procesů, pravděpodobně souvisejících s kvantovou informací uloženou v samotné struktuře časoprostoru.

Sám autor zdůrazňuje, že jeho práce není definitivním důkazem, ale výzvou k vědecké debatě. Netvrdí, že definitivně žijeme v simulaci, ale poukazuje na nápadné analogie v chování našeho vesmíru a optimalizovaného výpočetního systému. Tato hypotéza nás nutí k zamyšlení: je gravitace – ono neviditelné vlákno spojující světy – ve skutečnosti důkazem nepochopitelně složitého kódu, který teprve začínáme luštit?

Zdroj: https://earth-chronicles.ru/news/2025-11-03-189028